Hlavní obsah

Výběr Salonu: Isaacson s Jobsem, Roth, Mankell, Cílek a Bořkovcová

Právo, SALON

Američtí géniové, jeden Číňan, české kameny v přítomnosti i časech minulých...

Článek

Walter Isaacson

Walter Isaacson Steve Jobs

Walter Isaacson Steve Jobs Přeložili Dana Šimonová a Bronislava Bartoňová.

Práh

Foto: Archív nakladatelství Práh

obálka Walter Isaacson: Steve Jobs

Kompletnější životopis o zakladateli Applu už nikdo nenapíše. Jobs nechal někdejšímu editorovi časopisu Time volnou ruku a nechtěl nic autorizovat, Isaacson mluvil o Jobsovi s kdekým a s ním samotným desítky hodin. Jaké ponaučení z Jobsova životního příběhu plyne? Musíte chtít. Hodně chtít. A máte-li talent, bude se vám dařit. Pro Jobse nebyly cílem peníze, ale firma, která by fungovala dvě tři generace. Nezajímaly ho marketingové průzkumy, chtěl přinášet nové věci stejně, jako je přinášejí umělci. A věta k zapamatování: Nesnáším, když o sobě mluví jako o podnikatelích lidé, kterým nejde ani tak o to, něco podnikat, jako v první řadě o to, rychle začít vydělávat peníze.

Henry Roth

Henry Roth Říkej tomu spánek

Henry Roth Říkej tomu spánek Přeložil Martin Brát.

Rybka Publishers

Foto: Archív nakladatelství Rybka Publishers

obálka Henry Roth: Říkej tomu spánek

Amerických románů o přistěhovalcích jsou stovky a značnou část jich napsali židovští autoři či autoři s židovskými kořeny. Ale próza Říkej tomu spánek je výjimečná svou formou, proto patří do kánonu americké literatury – a konečně vyšla i u nás. Henry Roth se z Haliče vystěhoval do New Yorku v roce 1907, jeho román, zásadně ovlivněný četbou Joyceova Odyssea a Eliotovy Pusté země, o neschopnosti malého chlapce někam patřit, o vztahu k matce a víře, vyšel v roce 1934. Spisovatel se pak na půl století odmlčel, ale jeho dílo – jež je sice experimentální (řeč ulice, včetně vulgarit, střihy, proudy vědomí), neubírá mu to ale na čtivosti – si za ta léta získávalo stále větší oblibu a respekt.

Henning Mankell

Henning Mankell Číňan

Henning Mankell Číňan Přeložila Helena Stiessová.

Host

Foto: Archív nakladatelství Host

obálka Henning Mankell: Číňan

Úspěch trilogie Milénium Stiega Larssona jako by otevřel propusť, kterou proudí skandinávská detektivka. Je to v současné knižní situaci pragmatické řešení – dokud to teče, tak se tiskne. Ale nejen Larsson, i další autoři jsou zajímaví. Mankell spojil vyšetřování brutální vraždy na švédském severu se stoletou čínskou historií, dokonce si na základě současných čínských hospodářských úspěchů dovolil odvodit jednu z možných variant mocenských proměn tamního vedení. Na jedné straně globalizovaný svět, spoutaný stále se zrychlujícím tokem informací, na druhé straně nemenšící se rozdíly v životních podmínkách a civilizačních kódech. A mezi tím stejné lidské nemoci: nenávist a neschopnost odpuštění.

Václav Cílek

Václav Cílek Kameny domova

Krásná paní

Foto: Archív nakladatelství Krásná paní

obálka Václav Cílek: Kameny domova

Portréty šestatřiceti českých hornin a kamenů jako pocta krajině a vyznání pokladům, po kterých šlapeme. Cílek minerály celý život sbírá a na místa nálezů se vrací, zná proto i krajinu a všímá si souvislostí s životem lidí v ní: Některé kameny jsou součástí naší národní identity stejně jako kresby Mikoláše Alše. V dobrém i zlém, jak svědčí vyprávění o goethitu. Nejběžnější železná ruda, pojmenovaná po německém básníkovi, ovlivnila české dějiny podobně jako kdysi stříbro, ale za celou historii asi ještě mnohem více. A co víme o žabáku, zeleném diabasovém tufu? Dneska už je to jen místní, neexkluzivní kámen na Berounsku, ale Santini z něj položil hvězdu v kladrubské katedrále.

Hana Bořkovcová

Hana Bořkovcová Píšu a sešit mi leží na koleně

Plus

Foto: Archív nakladatelství Plus

obálka Hana Bořkovcová: Píšu a sešit mi leží na koleně

Současnost pomáhá zapomínat na to hrozné minulé, ale slova jsou klíčem, který otevře všechny bezpečnostní zámky paměti. Publikované deníky Heleny Bořkovcové (1927–2009), autorky dětské literatury, zachycují období před odchodem do Terezína, podstatná část pak pobyt v terezínském ghettu a též i život po návratu do Prahy (chybí tu z pochopitelných důvodů osvětimský čas). Ještě bolestivější než zápisky z Terezína působí ty z období těsně po válce: V Moravské Ostravě nám vyprávěli, že tudy projížděly přeplněné vagony, v nichž tolik lidí umíralo, že živí stáli na jejich mrtvolách. I my stojíme na mrtvých. Mrtvé to netíží. Tíží to nás. A s touto tíží začínáme. (27. května 1945)

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám