Výběr Salonu – inventura před koncem roku

Světlana Alexijevičová

Světlana Alexijevičová Zinkoví chlapci

Světlana Alexijevičová Zinkoví chlapci Přeložila Pavla Bošková.

Pistorius & Olšanská

Pobyt v Afghánistánu v roce 1986 proměnil pozdější nositelce Nobelovy ceny za literaturu život. Jestli do té doby své pochybnosti o sovětském systému nebyla ochotna (ani schopna), podobně jako část inteligence SSSR, otevřeně přiznávat, její kniha, která vznikla na základě rozhovorů se sovětskými vojáky a s rodiči vojáků padlých v Afghánistánu, byla jasnou obžalobou nesmyslného válečného angažmá. Její vydání v roce 1989 doprovázely bouřlivé reakce. A také soudní proces. Dnes je pro nás možná právě tato část knihy, dodatek o žalobě podané skupinou matek padlých vojáků na Alexijevičovou, nejaktuálnější. Tady někde je začátek ouvertury k současné „post-pravdivé“ době. (Vybral Jakub Šofar.)

Matěj Spurný

Matěj Spurný Most do budoucnosti

Karolinum

Před lety jsem v Salonu v souvislosti s Jiřím Sozanským psal o uměleckém odporu vůči likvidaci starého Mostu v době minulého režimu. Sociologického (ale zároveň i historického, ekonomického, etnografického, urbanistického, demografického, kulturologického) zpracování zboření tohoto význačného českého města se ujal Matěj Spurný. A podařilo se mu plasticky popsat proces, jehož výsledkem je prostor připravený k „vyuhlení“, jak se obludně psalo v dobových analýzách inženýrů a ekonomů ze Severočeských hnědouhelných dolů. Navíc jednotlivé části autorovy knihy seznamují čtenáře s vývojem obecných vědeckých úvah, které v polovině minulého století (na Západě i na Východě) ústily do vizí o racionálně plánovaných městech. Dalšími okolnostmi celé věci jsou odsun německých obyvatel, romská problematika či ekologické dopady. Takováto koláž má smysl.

(Vybral Jakub Šofar.)

Jan Rychlík, Magdaléna Rychlíková

Jan Rychlík, Magdaléna Rychlíková Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946

Vyšehrad

Na prvorepublikových mapách Československa vypadá jeho nejvýchodnější část jako jakýsi apendix, červíček nebo uzemnění. Jak lehce a rychle jsme k Podkarpatské Rusi přišli, tak lehce a rychle jsme se jí zbavili. Kdyby nebylo Ivana Olbrachta, tedy spíše jeho Nikoly Šuhaje, a několika desítek tisíc Čechů, kteří zde v těch letech působili, tak by se jakákoliv sounáležitost vytratila. Mapy jsou jen cáry papíru. Necelých 13 tisíc kilometrů čtverečních a něco málo přes 720 tisíc obyvatel. V pěti kapitolách (začlenění do ČSR, správní a politický vývoj, hospodářský vývoj, školství, jazyk a kultura a cesta k sovětskému Zakarpatsku) přinášejí autoři velice hutný text. Otázkou je, zda tělo pociťuje alespoň auru této své amputované části. (Vybral Jakub Šofar.)

Peter Krištúfek

Peter Krištúfek Dům hluchého

Peter Krištúfek Dům hluchého Přeložila Petra Hůlová.

Větrné mlýny

Možná jsem na české autory příliš přísný, ale román, ve kterém by byly zobrazeny proměny, zlomy a plížení generace mé, mých rodičů a mých dětí v tomto státě a v tomto světě, a já bych zajásal: Tohle je přesně ono!, tu ještě napsán nebyl. Vždycky tam něco chybí, vždycky se tam něčeho nedostává. Ve vynikající edici Česi, čítajte teď vyšel překlad románu slovenského prozaika, básníka, televizního a filmového režiséra Petera Krištúfka. Ve vymyšleném městě Brežany, někde blízko Bratislavy, žije rodina doktora Trnavského. Místní oblíbený lékař, doktorů si přece všichni vážíme, selhal ve všech svých rolích (morálně, odborně, lidsky). Čtenář se to dozvídá postupně, lékařovo okolí (a především vypravěč, jeho syn Adam) se svých iluzí zbavuje velice pomalu. Jako vždycky je pak nakonec tím pravým lékařem čas. Čas vyléčí vše, protože nezná pojem spravedlnost. Tohle je přesně ono! (Vybral Jakub Šofar.)

David Laňka

David Laňka Wabi Daněk. Neublížit (…a neposrat se)

No Limits

Podle té knížky by šlo na hodinách žurnalistiky učit, jak nevést rozhovor. První bod: nezjistit si o zpovídané osobnosti základní údaje (a pak se jako David Laňka ptát, zda Wabi Daněk koncertuje bez spoluhráčů, jestli v předlistopadových dobách zpíval i převzaté písně, případně zda se jeho děti narodily před revolucí, nebo až po ní). Druhý bod: do konečné verze zahrnout i pasáže, které se obvykle při přepisu z diktafonu přeskakují (třeba rozmluvu nad „zajímavým otevíráním krabičky“ cigaret). A třetí, nejdůležitější bod: úzkostlivě se vyhýbat tomu, co je na zpovídaném nejzajímavější (v případě Wabiho Daňka je to jeho tvorba), a místo toho volit otázky typu Zastavíte se někdy a řeknete si, jak ten čas letí…?, případně Jak se díváte na to, co (zájmeno se chybí – pozn. Š. K.) teď v Evropě děje? Imigranti, teroristické útoky… Na hodinách nakladatelské teorie se pak podle této publikace může učit, jak nemá vypadat redaktorská a korektorská práce. Wabi Daněk by si zasloužil lepší knížku. (Vybral Štěpán Kučera.)

Edgar Dutka

Edgar Dutka Matka vzala roha

Prostor

Souboru dala název první a nejdelší z životopisně laděných povídek, příběh matky určující zásadní zážitek autorova života. Na podzim roku 1948 byla zatčena a uvězněna za převaděčství, ale podařilo se jí utéct. Nejen z kriminálu, ale i za zadrátované československé hranice. Nakonec zakotvila v Austrálii. Pro Dutku to znamenalo mimo jiné pobyt v dětském domově. Ostatní texty líčí jeho další životní zkušenosti z dob dospívání, vstupu do praktického života či prvního shledání s matkou po mnoha letech. Volně a méně expresivně navazuje na svou první knihu U útulku 5. Jako kdyby nostalgie a současně nadhled vedly dialog o tom, zda životní zkušenosti a moudrost získané křivdou osudu stojí za to. (Vybral Jakub Šofar.)

Jaroslav Šebek

Jaroslav Šebek Za Boha, za národ a pořádek

Academia

Součástí společenské proměny v novém samostatném československém státě byly i změny v oblasti náboženské. Nejvíce se to projevilo v katolické církvi, která byla poměrně pevně spjata s habsburským trůnem, současně se v ní však objevovaly i znatelné nacionální (protiněmecké) proudy. Církevní kruhy se musely vyrovnat se ztrátou vlivu a s liberálními a socialistickými tendencemi celé společnosti. Část katolických elit na tuto postupnou proměnu postavení církve reagovala kritikou demokratického systému a snahou nahrazovat jej systémem korporativistickým, tedy myšlenkami na vytvoření stavovského státu. Vzory hledaly částečně i v ideologii italského fašismu. Snaha využít nedemokratické, totalistické prvky k řešení tehdejších obecných problémů pak silně připomíná i naši současnost. (Vybral Jakub Šofar.)

Ivo Pondělíček

Ivo Pondělíček Labyrinty duše & Bída psychologie

Prostor

Mám takový pocit, že obyvatelé našeho státu by si zasloužili méně politologů a více sexuologů. Jedním z těch nejznámějších je profesor Ivo Pondělíček (1928), autor zásadní, možno říci až kultovní (jak nemám to slovo rád) příručky Sexuální zrání mladého muže. Pondělíček je i malířem a filmovým teoretikem. První ze souboru jeho třinácti esejů, mapujících prostor mezi psychologií, sexuologií a uměním, byl napsán již v roce 1965, ale publikován až v roce 1994, ostatní mezi lety 1991 až 2015. Jeden z nich vyšel dokonce v Salonu. Zapamatujme si: Metoda, při níž se vytváří konformita při zdánlivém uznání individualit, je klamající lež, sugestivní mechanismus, jímž naše civilizace (včetně té nejnovější „civilizace zraku“) vytváří neobvyklou konformitu i dobově typického sexuální chování (Erotika a sexualita v masové kultuře). (Vybral Jakub Šofar.)

Gil Yaron

Gil Yaron Jeruzalém stře(d)t světa

Gil Yaron Jeruzalém stře(d)t světa Historicko-politický průvodce

Gil Yaron Jeruzalém stře(d)t světa Historicko-politický průvodce Přeložila Ruth J. Weiniger.

Vyšehrad

Blízkovýchodní konflikt je možno vykrátit a zůstane nám boj o Jeruzalém, a pokud chceme ještě dál pracovat s aritmetikou, pak lze celý problém (samozřejmě s nadsázkou) abstrahovat na Chrámovou horu a Zeď nářků. V Jeruzalémě se zrodilo židovství i křesťanství a současně je to i pro islám po Mekce a Medině nejposvátnější místo. Jeho téměř čtyřtisíciletou existencí protekly potoky krve a tečou dodnes. Vystřídalo se zde mnoho vládců různých národností a náboženství, kteří budovali a demolovali, demolovali a budovali. A ani na začátku 21. století se nic nezměnilo, kvůli z našeho pohledu až nesmyslným trucům dál umírají lidé, dál jednají světové organizace a mocnosti. Bohužel extremismus na všech stranách diktuje podmínky. A do této situace přijíždějí milióny turistů, protože Jeruzalém zůstává přes to všechno opravdu biblickou krajinou. Autor nabízí historický, náboženský, politický i kulturní soupis všeho podstatného. A překladatelka navíc doplnila knihu zajímavou kapitolou České země a Jeruzalém. (Vybral Jakub Šofar.)

Jiří Padevět

Jiří Padevět Krvavé léto 1945

Jiří Padevět Krvavé léto 1945 Poválečné násilí v českých zemích

Academia

Ukončením druhé světové války, tedy po 8. květnu 1945, násilí v Evropě ani v prostoru dnešní České republiky neskončilo. Jen si pachatelé a oběti vyměnili role. Konečně se otevírá část tabuizované domácí historie, na kterou nemůžeme být hrdí, i když je jako vždy jednoduché excesy, které se staly, vysvětlovat a omlouvat. Mezi květnem a srpnem 1945 násilně umírali čeští a moravští Němci, zajatí příslušníci německých ozbrojených složek, domnělí i skuteční kolaboranti, někdy i nevinní obyvatelé Čech a Moravy, kteří byli zrovna na nesprávném místě. Bez fungujícího práva mohou vítězové vše. Události jsou zpracovány formou místopisných hesel, bez hodnotících soudů. Kniha navazuje na předchozí autorovu práci Krvavé finále a pomůže snad k asanaci naší kolektivní paměti. (Vybral Jakub Šofar.)

Historie života Albrechta z Valdštejna vévody frýdlantského od hraběte Gualda Priorata

Historie života Albrechta z Valdštejna vévody frýdlantského od hraběte Gualda Priorata Přeložila Eva Klímová.

Dauphin

Hle, čtenáři, obraz v zrcadle vrtkavé Štěstěny. Hle příklad hrdinských činů, které se zrodily z velkorysosti a staly se slavnými… To se ještě dala dělat opravdová historie, když za vším stála vrtkavost Štěstěny. To je pak popis každého hrdiny epickým příběhem a čtenář není rozptylován mudrováním badatele. A taky ho nemusí zajímat, zda byl Valdštejn náš, nebo jen „cizák“. Text italského historika vyšel jen jednou, roku 1643, a v tuzemském prostředí nebyl znám. Český překlad byl opatřen výkladovými poznámkami, úvod napsal Alessandro Catalano. (Vybral Jakub Šofar.)

Lothar Müller

Lothar Müller Bílá magie

Lothar Müller Bílá magie Epocha papíru

Lothar Müller Bílá magie Epocha papíru Přeložil František Ryčl.

Host

Nakladatelství Host pokračuje ve zkoumání knihy jako takové. Po textech o knihovnách, ničení knih, dějinách čtení či čtení obecně přichází na řadu papír. Digitální věk nijak neubral na významu čínského vynálezu někdy z 3. tisíciletí před naším letopočtem. Müllerova kniha by pro nás, knihomilce, mohla klidně obsahovat jen první část názvu a poslední větu: Stále ještě žijeme v epoše papíru. V tom je všechno obsažené. Pro ostatní bez této úchylky to bude komfortní čtení, protože autor spojuje historicko-technologický pohled s výkladem literárně-kulturním. A „Hosti“ si dali celkově záležet i na typografické úpravě, kniha je dokonce tištěna na několika druzích papíru. (Vybral Jakub Šofar.)

Milan Ohnisko

Milan Ohnisko Světlo v ráně

Druhé město

Počínaje prvotinou Obejmi démona! vydal Milan Ohnisko v rozmezí let 2001–2016 osm básnických sbírek. Ta nejnovější, Světlo v ráně, je z nich nejútlejší a do značné míry se ostatním vymyká. Už nejde o třeskuté, rýmované sranďárny, pod kterými prosvítá existenciální smutek a zoufalství. Ve třech desítkách básní a drobných básnických textů je zřetelné jakési zklidnění. Bude zajímavé sledovat, kam se v budoucnosti bude Ohniskova zralá tvorba ubírat, zda to nebude směrem k rozsáhlejší próze. Za oknem tiše pluje loď. Záclona se chvěje. Na počátku bylo šílené slovo. Zavřu oči a kdesi bouchnou dveře. Máš štěstí, žes potkal právě mě, říká hlas pod peřinou. (Vybral Michal Šanda.)

Tomáš Míka

Tomáš Míka Textové zprávy

Novela bohemica

Tak hned na začátku je třeba jasně říct, že básník, překladatel, prozaik a občasný konceptuální přednašeč Tomáš Míka není básničkář. Jak kdysi napsal Zbyněk Havlíček o sonetu – je to marná bitva na baštách zašlých století. Po dlouhé odmlce (ta literatuře svědčí) přichází autor se sbírkou připravenou jako sendvič. Tou gruntovní, základní částí je delší báseň Buď zdráv o nemocech a hlavně potížích moderního člověka: Proplachuj slanou vodou nos / Mezi jednotlivými dírkami se nehorázně směj – / prodluž si ad absurdum svůj zbytečný život. Střední, výrazně chutná, kořeněná část je složena z klasických „míkovin“, z jakýchsi molekul textu ponechaných svému osudu, bez dalšího rozvoje: Lidé na demonstracích vykřikují hesla od svých bankovních účtů. Nebo: Za dob komunismu řada lidí věřila, že Filmový symfonický orchestr řídí delfín. A báseň My Češi, uvádějící soubor básní o české povaze i o autorově životě, to přikrývá jako peřina. Poslužte si: Na brixenských sjezdovkách recitujeme Tyrolské elegie. Tohle je skutečně angažovaná poezie. (Vybral Jakub Šofar.)

Karel Jaroslav Obrátil

Karel Jaroslav Obrátil První kytice národních prasáren

Lege artis

Když před skoro dvaceti lety vydalo nakladatelství Paseka „příspěvky ke studiu pohlavního života našeho lidu“ čili Kryptadia, jež začal postupně od roku 1932 vydávat učitel, spisovatel, překladatel a sběratel Karel Jaroslav Obrátil (1866–1945), šlo o velice pozdní splátku dluhu. Obrátil byl především angažovaný člověk, mj. autor Masarykovy čítanky, který zemřel na konci války na Pankráci na následky mučení při výslechu. Současný reprint výsledku jeho sběratelského úsilí prošel celkovou digitální opravou, je vydán v celoplátěné vazbě. Možná bylo zbytečné měnit název oproti vydání z Paseky, ale i to o něčem vypovídá. Náš současný slovník sprosťáren už je jakýsi vyčerpaný, tahle kniha znamená významné obohacení. Nedělám si vůbec srandu… (Vybral Jakub Šofar.)

Dryák ředěný Vltavou

Dryák ředěný Vltavou Pražská říční antologie

Městská knihovna v Praze

„Vyprávějte, vyprávějte něco!“ žadonily dámy. / Bylo to ve Slávii v neděli dopoledne, / v okně byl vidět zasněžený Střelecký ostrov, / na který svítilo lednové slunce. Sborník vzešlý z (A)VOID Gallery, lodního poetického centra kotvícího u pražské náplavky před železničním mostem, je půvabným vyprávěním o Vltavě (a výjimečně i o jiných řekách). Editoři Sylva Fischerová a Petr A. Bílek vybrali „říční“ příspěvky současných českých básníků (Josef Straka, Ladislav Zedník či Petr Borkovec), starší básně současných prozaiků (Jáchym Topol a Michal Ajvaz, z jehož Kavárny Slávie citujeme v úvodu) i verše básníků zahraničních (držitel Pulitzerovy ceny za poezii Gary Snyder). České texty jsou přeložené do angličtiny a anglické do češtiny, takže almanach, působivý i svým grafickým a typografickým řešením, je zároveň poetickou pohlednicí poslanou po vodě do světa. (Vybral Štěpán Kučera.)

Barbora Grečnerová (ed.)

Barbora Grečnerová (ed.) Norská čítanka

Barbora Grečnerová (ed.) Norská čítanka Přeložil kolektiv překladatelů.

Labyrint

Antologie současné norské prózy nabízí čtenáři ukázky z děl jedenácti tamních spisovatelů. Bilingvní publikace zahrnuje stylově a tematicky široký výběr – setkáte se tu s biblickými motivy, proudem vědomím, dystopií, která nepříjemně připomíná současné postoje k přijímání „cizích“ lidí, anebo se skvělým vylíčením různých tělesných projevů a stavů navázaných na prostor koupelny. U podobných antologií člověka často napadne znepokojivá otázka: Jaké autory by bylo vhodné vybrat do české antologie, aby reprezentovala to nejlepší a nejrozmanitější z tuzemské prózy? Já neryju – já se jen ptám. (Vybrala Klára Vlasáková.)

Kalmanach 2016/2017

Kruh autorů Liberecka

Kruhu autorů Liberecka se už desetkrát podařilo vypravit do světa sborník regionální tvorby s nadregionálním přesahem. I jubilejní Kalmanach se tradičně věnuje česko-německé historii, když pátrá po pozapomenutých, vesměs německy píšících autorech uplynulých staletí – letos jde například o „básníka Jizerských hor“ Gustava Leutelta, který svůj domov ztratil v poválečném odsunu. Hlavní téma nazvané Po horách chodí démoni a lákají mě k sobě se ohlíží za básnířkou a malířkou Hanou Fouskovou (1947–2015), která se svou nadreálnou poetikou i svérázným životem vřadila mezi neopomenutelné osobnosti nejen Podještědí (její sbírka Troud byla nominována na Magnesii Literu a Kalmanach sesbíral ohlasy jejího díla od předních autorů včetně básnířky Violy Fischerové či prozaika Miloše Urbana). Rozsáhlá vzpomínka je věnovaná i protržení přehrady na Bílé Desné, ve své době jedné z nejničivějších katastrof na našem území, od níž letos uplynulo sto let. (Vybral Štěpán Kučera.)

Michal Sýkora

Michal Sýkora Modré stíny

OneHotBook

V rámci podzimní akce Audioknihy NAHLAS!, určené k podpoře mluveného slova, vyšlo i poslechové zpracování detektivky Michala Sýkory Modré stíny. Ostřílený rozhlasový režisér Michal Bureš vsadil na střídání dvou interpretů – pasáže týkající se hlavní hrdinky komisařky Výrové čte Simona Postlerová, ostatní části Petr Kubes, a v některých dialozích dokonce vystupují oba. Kubesův projev je „uměřeně kriminálkový“ a uplatnil by se třeba i v dnes oblíbených skandinávských detektivkách, kdežto Postlerová ke svému partu přistupuje s citlivostí a intimitou, jaké jsou v daném žánru spíš neobvyklé. Vzniká tak zajímavý kontrast, přirozeně vystihující podstatu Sýkorova textu, v němž se město halí do modrých stínů a dění uvnitř je stejně důležité jako dění na povrchu. (Vybral Štěpán Kučera.)