Výběr Salonu – inventura před koncem roku

William McGuire, R. F. C. Hull (eds.)

William McGuire, R. F. C. Hull (eds.) Rozhovory s C. G. Jungem

William McGuire, R. F. C. Hull (eds.) Rozhovory s C. G. Jungem Přeložil Ondřej Fafejta.

Portál

I když od smrti zakladatele analytické psychologie uplynulo více než 55 let, zůstává tento švýcarský lékař a psycholog jednou ze zásadních postav nejen svého oboru, ale i světové vědy. Výrazně ovlivněn několikaletým přátelstvím se Sigmundem Freudem zaměřuje se na začátku druhé dekády 20. století na kolektivní nevědomí a vztah vědomí a nevědomí, zkoumá různá náboženství, ezoterismus.Téměř třicítka rozhovorů především pro tisk, rozhlas a televizi z let 1933–1961 dokladuje i Jungovu schopnost vyslovovat se fundovaně k aktuálním událostem: Anglie a Francie nedodrží záruky Československu o nic víc, než Francie dodržela svůj předchozí slib této zemi. Žádný národ nedrží slovo. Národ je velký, slepý červ, který následuje co? Snad osud. Národ nemá žádnou čest; není slovo, které by měl držet (Diagnóza diktátorů, 1939)

Pavel Barša

Pavel Barša Cesty k emancipaci

Academia

Ze schopnosti pustit se sebe a spolehnout se na druhé vzniká svět těch, kteří podezřívavost nahrazují důvěrou a místo přitakání sobě proti jinému přitakávají jinému v sobě. Poslední věta knihy známého politologa, jakési „vyzvání na cestu“. V této rozjitřené době potřebný, odvážný, a dokonce (bohužel) pro mnohé jakýsi spiklenecký „návod“. Tři bloky textů jako hegelovská triáda, tři cesty k emancipaci. Protiklady sloučené do vyššího stupně, který je zároveň popírá a zároveň zachovává. Existenciální revolta. Politická revoluce. Občanské jednání. Barša vysvětluje nutnost nového promyšlení oněch prvních dvou emancipačních cest kvůli cestě třetí. Třetí cesty nikdy nikam nevedly, taky ale ještě nehrozila situace, že by byly jedinými možnými.

Martin Škabraha

Martin Škabraha Sokrates vrací úder

Novela bohemica

Filosofie jako by se stále více uzavírala v prastarých budovách různých akademií. Cítí se tam bezpečně, bez kontaktu s okolím, kde by se musela obhajovat. Naštěstí ale existují filosofové, kteří se nebojí nechat své teze testovat veřejnou debatou, do níž mají přístup nejen akademici, ale v době sociálních médií prakticky každý. Patří mezi ně i Martin Škabraha, jemuž vychází výbor esejů z let 2004–2015 (řada z nich je salonních).

Hranic, kolem nichž své texty buduje, je několik: mezi konzervativismem a liberalismem, mezi tradicí a moderností… Přičemž jeho cílem je tyto světy spojovat, byť je asi jasné, na kterou stranu ho to táhne.

Jiří Pehe

Jiří Pehe Na konci světa

Prostor

Žijeme v době, kdy máme v rukou prostředky a nástroje, jaké lidstvo nikdy nemělo, ale chybějí nám vize o tom, co s nimi. Tak dlouho jsme testovali pevnost a funkčnost naší společnosti, až se základy, na kterých stojí, staly tekutými. Tohle se možná bude čtenářům honit hlavou po přečtení výboru autorových esejů publikovaných v letech 2011 až 2015 mimo jiné i v Salonu. Texty jsou rozděleny do pěti kapitol (přelom civilizace, globalizace a národní stát, Západ a Východ, česká mentalita a politická kultura a česká politika). Tato doba je u konce, protože lidský rozum už není schopen nabídnout žádný sjednocující narativ světa, píše mimo jiné Pehe.

Josef Kroutvor

Josef Kroutvor Chvály, pocty i rozpaky

Pulchra

Výsledkem současného tlaku na výkon a specializaci je stále větší počet fachidiotů bez základů humanitní vzdělanosti, celostního pohledu a schopnosti sociální komunikace. Těch, kteří obývají více vědeckých okruhů, pohybují se v nich a ještě navíc umějí sdělovat něco užitečného ostatním, je jako šafránu. Historik umění a současně básník a esejista Josef Kroutvor k té hrstce patří. V této knize si všímá těch zdánlivě nezajímavých věcí: stolu, koštěte, sálajících kamen či osamělých stromů. Jsou-li stromy kazatelé, jak říká Hesse, pak jim dost nenasloucháme, nerozumíme jejich řeči. Motorové pily jsou velkým pokušením, vyjí tak zběsile (Chvála osamělých stromů). Téměř třicet úplně obyčejných úvah v době, kdy se obyčejné stává neobyčejným.

Ondřej Sládek

Ondřej Sládek Jan Mukařovský

Ondřej Sládek Jan Mukařovský Život a dílo

Host

Literární vědec a estetik Jan Mukařovský (1891 až 1975), představitel českého strukturalismu a spoluzakladatel Pražského lingvistického kroužku, ale také akademik, rektor Univerzity Karlovy, člen byra Světové rady míru. Teoretik a současně organizátor vědeckých institucí a vzdělávacího procesu. Souputník avantgardy a politická figura. Popisovat takovou ambivalentní osobnost je nesmírně těžký úkol, zvláště když poptávka po černobílém vidění světa neklesá. Ondřeji Sládkovi se podařilo propojit přístupným jazykem, jemuž porozumí i čtenáři bez filosofického vzdělání, všechny Mukařovského „prvky“ (vlivy, vztahy, pojmy a principy strukturalismu, aktivity) do struktury jeho života s pomocí přímých citací, četných odkazů a bloku fotografií, kreseb a faksimilií. Graficky (Martin T. Pecina) je pak kniha neobyčejně potěšujícím vykročením z obvyklé akademické konzervativní produkce.

Steve Sem-Sandberg

Steve Sem-Sandberg Vyvolení

Steve Sem-Sandberg Vyvolení Přeložila Dagmar Hartlová.

Paseka

Švédský spisovatel, literární kritik a novinář si vybírá témata, o kterých svět něco málo ví, ale nejraději by nevěděl. Jeho poslední kniha je o tom, co se dělo ve specializovaných pavilónech psychiatrické kliniky vídeňské nemocnice Steinhof ve 14. okrese. Na začátku druhé světové války jsou sem umístěny děti nejen duševně nemocné, ale i ty neukázněné, nevzdělatelné, prostě všechny, které by mohly ohrozit čistotu německé rasy. Výsledkem lékařského výzkumu je „očista“ – asi 700 mrtvých. Autor splétá dvě linie. Příběh pacienta Adriana Zieglera, který zázrakem unikl jehle, a příběh vrchní sestry Anny Katschenkové, která přesně plnila příkazy lékařů. Kromě toho je tu velice naturalisticky popsán život ve válečné Vídni, její osvobození Rudou armádou i poválečný chaos.

Kámel Daúd

Kámel Daúd Meursault, přešetření

Kámel Daúd Meursault, přešetření Přeložila Alexandra Pflimpflová.

Odeon

Některé postavy vystoupily ze svých románů a staly se zvláštními kategoriemi literárních a filosofických diskurzů: Ema Bovaryová, Raskolnikov, kapitán Achab, u nás třeba Haškův Josef Švejk nebo Kafkův Josef K. Patří k nim i hlavní hrdina Camusova románu Cizinec Meursault, který bezdůvodně zastřelí na alžírské pláži neznámého Araba a po soudu, před vykonáním rozsudku, rozvažuje o svém absurdním činu. Alžířan Kámel Daúd (1970) obchází Meursaultův existencialismus, zajímá ho postava zavražděného Araba – Músy. Byl to taky člověk, zůstal však neznámý, byl jen použit a zneužit… V textu sledujeme především osudy Músova bratra Háruna, který se musí vyrovnávat nejen s jeho smrtí, ale i s tím, že se s ní odmítá smířit jejich matka a mlčky žádá pomstu. Vypadá to, že hrdinův a Meursaultův svět se musí ještě jednou protnout… Autorův poměrně krátký, originální a naléhavý text je především pokusem vyrovnat se s problémy postkolonialismu, svobody a nezávislosti. A číst ho lze, ať už jste Cizince četli, nebo ne.

Keith Lowe

Keith Lowe Zdivočelý kontinent

Keith Lowe Zdivočelý kontinent Evropa po druhé světové válce

Keith Lowe Zdivočelý kontinent Evropa po druhé světové válce Přeložily Marie Šmilauerová a Zuzana Šťastná

Paseka

Konec druhé světové války v Evropě: harmoniky, džezové orchestry, květiny, nadšení, polibky, smějící se tváře… A taky vzpomínky na 35 miliónů mrtvých. To většinou známe. Britský odborník však o tomhle nepíše. Podává zprávu o zničené infrastruktuře evropských zemí a rozpadu všech typů řízení. O vojácích bývalé vítězné armády, kteří se proměnili v zajatce, a o vracejících se vězních z koncentračních táborů, jejichž místa zaujímají vězňové noví. O pomstě a nepřátelích. O etnických čistkách a občanských válkách, které předznamenávají válku studenou. Jak píše autor v úvodu, příběh Evropy po skončení války je příběhem pádu do anarchie. Na to bychom neměli zapomínat, když kroutíme hlavou nad tím, co se dělo v Jugoslávii a co se děje na Ukrajině i jinde.

Eva Zábranová

Eva Zábranová Cesty

Torst

Nebaví mě milovat, jaká námaha, jaká zodpovědnost. / Nebaví mě pěstovat umělé radosti, mě neošálí, a propady do sebe, do reality, jsou pak o to drastičtější (Proč). Brzy po debutu, po vzpomínkové knize Flashky (2014), vychází Evě Zábranové (1964) devět krátkých textů s názvem Cesty. Spíše než o cesty jde však o hledání a nenalézání. V autorčině případě totiž rozhodně neplatí to útěšné, že cesta může být cíl. Dva snové texty jako svorníky a mezi nimi až příliš realistické zprávy o tom, že svět není nádherné místo k žití, a nebyl ani v holčičím věku. Pokud jste čekali na naději, v jakékoli podobě, pak si raději přečtěte nějakou červenou knihovnu. Místo naděje neskrývaná ironie, od tohoto „doktora“ nečekejte chlácholivou diagnózu.

Romana Křenková

Romana Křenková Peřiny a chléb

Torst

Debut v 60 letech, a stojí za to. Romana Křenková, publikující zatím jen v revue Prostor, nabízí čtenáři příběh svého života. Ve více než dvaceti kapitolách, jež budují lineárně vyprávěný román, ale klidně by mohly fungovat díky svým titulkům i jako jednotlivé povídky, si odžívá svoje „krev, pot a slzy“ socialistického Československa v jeho různých variantách, ale bez kýče, sentimentu a ublíženosti, naopak s jazykovou bravurou. Žena (dívka) se nechce smířit s (ne)pravidly společnosti, v níž se hesla na transparentech výrazně liší od skutečnosti. To ji nutně vhání do ghetta vyobcovaných a pod dohled StB (manžel ve vazbě, ona sama v dělnických povoláních). Tím mravním, pro mnohé tak směšným postojem se řídí i dávno poté, co byly agitační transparenty vystřídány „agitačními“ reklamami.

Tomáš Vučka

Tomáš Vučka Cesta za modrým světlem

Tomáš Vučka Cesta za modrým světlem Meditace nad texty Jaroslava Foglara

Pistorius & Olšanská

O Jaroslavovi Foglarovi vyšla už pěkná řádka knih, ale dosud žádná, která by se dala označit za literárněvědnou. Poměřovat jeho tvorbu nějakými literárními kánony by totiž byla zhola zbytečná věc, protože i část jeho ctitelů uznává, že Jestřábovy (Foglarovy) texty rozhodně nepatří k vrcholům české literatury. Jenže proti tomu stojí „Rychlé šípy“, „lovení bobříků“, „Vontové“, dodnes fungující a nepřekonané symboly či značky (nejen literární), jimž mohou konkurovat snad jen Čapkovi „roboti“ nebo Haškův „Švejk“. Foglar patří bez debat k nejúspěšnějším českým spisovatelům 20. století a zatím to platí i pro století současné. Literární historik Tomáš Vučka píše o autorově díle jako nadšený čtenář i literární badatel. A tenhle dvojí pohled funguje.

Daniel Petr

Daniel Petr Straka na šibenici

Host

Severní Čechy, Jiříkov ve Šluknovském výběžku. Hlavní hrdina Tomáš žije jen se svým otcem, invalidním důchodcem, který většinu peněz propije, v neopravovaném domě, a i když je na svůj věk neobyčejně inteligentní, je typickým dětským outsiderem. Kluci z okolí si své mindráky léčí na něm. Nejpříjemnějším místem k pobytu je pro Tomáše půda jejich domu, poskytující mu pocit bezpečí. Pak mu do života vstoupí reprodukce Bruegelova obrazu Straka na šibenici (1568), na němž otec a syn vidí každý něco jiného. „Zážitky“ z obrazu se poté Tomášovi objevují v různých etapách jeho poměrně dramatického života, v němž nakonec jako kdyby kopíroval otcův osud, i když si to tak určitě neplánoval. Autorova (1975) třetí kniha by mohla svým tématem oslovit čtenářskou veřejnost, i když si jí naši unylí a unudění literární arbitři nevšimnou, jak je v kraji zvykem.

Shelly Kingová

Shelly Kingová Okamžik všeho

Shelly Kingová Okamžik všeho Přeložila Martina Šímová.

Host

I když nikdo nevěříme tomu, že by tištěné knihy přestaly vycházet, přesto jako kdyby se sama literatura, její autoři a knižní byznys rozhodli, že udělají všechno proto, aby se smutná prognóza nenaplnila. Začala vycházet spousta knih o literátech, vydavatelstvích, knihkupectvích či antikvariátech. Shelly Kingová spojila fenomén kalifornského Silicon Valley (jednu nezaměstnanou IT specialistku Maggie) s tajemným světem krachujícího antikvariátu, s objevem milenecké korespondence ve starém výtisku Milence lady Chatterleyové a s láskou. Životní hodnoty se převrátí jak barevné střípky v krasohledu. Čili: za vším hledej knihu!

Michael Wögerbauer a kol.

Michael Wögerbauer a kol. V obecném zájmu

Michael Wögerbauer a kol. V obecném zájmu Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749–2014

Academia, Ústav pro českou literaturu AV ČR

Cenzura je zásadně špatná a v demokratické společnosti nemá co dělat, to je nejspíše obecná představa o státních (institucionálních) zásazích do kultury, v našem případě do literatury. Většinou se nám vybaví „českých knížek hubitelé lítí“ z první poloviny 18. století nebo období nacismu či léta 1948–1989. Dvousvazková práce o třech stoletích literární cenzury v českých zemích, osm rámcových kapitol s téměř padesátkou případových studií, kolektivní dílo odborníků z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, ale nepřistupuje k regulaci literatury pouze jako ke kulturní, společenské, ideologické brzdě, snaží se ji zasadit do struktury kultury v širším, komplexním pohledu, tedy ne vždy jako negativní jev (omezující), ale v některých obdobích i jako jev pozitivní (obohacující, nebo alespoň provokující).

Jakub Deml

Jakub Deml Sedm jsem u vás sloužil. Vzpomínky na Josefa Floriana

Dauphin

V edici Korespondence, která zpracovává bohatou „dopisovou činnost“ Jakuba Demla – připomeňme, že v jeho případě nejde o nějakou sekundární literaturu, ale o přiznanou součást jeho literární činnosti –, vychází neznámý, dosud netištěný autorův text ze začátku padesátých let. Je vlastně jakýmsi dokončením korespondence mezi Demlem a Josefem Florianem, uzavřením velice bouřlivého vztahu mezi obdivovaným, mistrem, vydavatelem na jedné straně a obdivovatelem, spolupracovníkem a žákem na straně druhé, jenž se proměnil v nepřátelství a napadání. Nicméně přesto je tento text plný obdivu a lásky (a zároveň velice tvrdé kritiky). Stejně tak je i poslední tečkou v řadě mnoha děl. Deml stále svůj, ale pokaždé jiný…

Petr Slavík

Petr Slavík Blízká setkání

Jota

Blízká setkání cestovatele a fotografa divokých zvířat Petra Slavíka nabízejí hlavně uhrančivé obrazy, vykoupené nadlidskou trpělivostí a vnímavostí vůči přírodě, obrazy břitké nejen technickou kvalitou, obrazy útočící na divákovu mysl barevností i bezprostředností zachycených živočichů, obrazy právem oceňované v mezinárodních soutěžích. Nicméně Petr Slavík dokáže i ostře a vnímavě psát a fotografie ve své knize doplňuje hemingwayovskými črtami vtahujícími do světa divočiny. Jdu po zasněžené cestě rychle, abych se zahřál. Nebo to na zahřátí jen svádím. Sněhu pod nohama mnoho pozornosti nevěnuju, spíš koukám kolem sebe. Ale pak si jich všimnu. Čerstvých otisků stop. Jako šňůra se táhnou středem cesty. Okraje stop jsou ostré, hrany neporušené. Nemůže být daleko před mnou. Jak dopadne autorovo blízké setkání se sibiřským tygrem, největší kočkovitou šelmou na světě?

Jan Šebelka a kol.

Jan Šebelka a kol. Podivín, který okrášlil svět aneb Vzpomínání na Gustava Ginzela

Kruh autorů Liberecka

Gustav Ginzel, cestovatel, horolezec, znalec přírody a podivín, který okrášlil svět, byl pověstnou postavou Jizerských hor a jeho Hnojový dům se stal oblíbeným poutním místem výletníků. Liberecký prozaik a novinář Jan Šebelka nyní shromáždil vzpomínky Ginzelových přátel a souputníků, včetně jizerskohorského spisovatele Miloslava Nevrlého, europoslance Jaromíra Štětiny nebo etnologa a cestovatele Mnislava Zeleného Atapany. Knížce by prospěla pečlivější jazyková redakce, ale svědectví v ní obsažená tvoří cenný příspěvek k porozumění minulosti severních Čech – včetně svědectví samotného Gustava Ginzela: Na začátku prázdnin mě zavřeli a na konci prázdnin pustili. Pobuřování jsem měl, spekulaci, hanobení republiky, ohrožování mravnosti, výtržnictví jsem měl. Třeba pobuřování bylo, že jsme měli koně v místnosti. Kůň tam byl deset minut a soud o tom jednal hodinu. Jenže s tím koněm to bylo tak, že stál při Jizerský padesátce venku a bylo mínus třicet stupňů…