Článek
Johanna Kaptein
Johanna Kaptein Láska práce, láska práce
režie: Natália Deáková
Poté co ústečtí radní nahradili tamější moderní divadelní scénu pochybným souborem pro děti AmULet, v němž pimprlata vodí spíše politici než herci, rozhodl se pražský magistrát pomoci původnímu ansámblu Činoherního studia dvoumiliónovou dotací. Ta poskytuje možnost zafinancovat „exilovou scénu“ v pražském Divadle Komedie. Jednou ze zde na podzim hraných inscenací je Láska práce, láska práce. Pěti příběhy o různých polohách šílenství provázejí vnitřní hlasy, jež nabízí postavám lákavou meducínku na jejich potíže – sebevraždu. Černá komedie glosující vztahové peripetie využívá minimalistické scénografie, jež vyzdvihuje vnitřní běsy jako touhu polykat mobilní telefony nebo problém vznikající, „když už se vám nelíbí ani ta auta z lesklých časopisů“. Vyrovnají se tomuhle pimprlata?
Josef Jedlička
Josef Jedlička Kde život náš je v půli se svou poutí
režie: Filip Nuckolls
Nečekaně inovativně přesáhly spory ohledně Činoherního studia do inscenace podle knihy Josefa Jedličky uváděné rovněž v pražském „exilu“. Jde o bizarně úsměvné a zároveň pochmurné pásmo osobních vzpomínek znázorňujících deziluzi třicátníka, na nějž doléhá absurdní klima padesátých let. V centru tu stojí kolektivní dům na periferii, jehož obyvatelé už „nekřižují chleba, protože přestal být božím darem“ a po noční směně v továrně mají pocit, že „pronásledování již započalo a z kruhu obklíčení nelze vystoupit“. Současná situace kolem Činoheráku jen dokládá depresivní přesah Jedličkovy zkušenosti i do dnešních dnů. Jak ale říká jedna z postav, „nelze trvale žít bez radosti a bez naděje“, což dokazuje nové ústecké zázemí, které soubor našel v tamním kině Hraničář.
