Článek
Dick Hebdige
Dick Hebdige Subkultura a styl
Dick Hebdige Subkultura a styl Přeložil Miroslav Kotásek.
Volvox Globator/Dauphin
Základní přehled o subkulturách jako novém fenoménu vyšel v Británii už v roce 1979. Jde o práci historickou, ale nikoli zastaralou a konečně je přístupná také českému publiku. A i u nás platí Hebdigeův nadhled: Význam subkultury je vždy sporný. Po více než třiceti letech je ovšem jasné, že si subkultury přivlastňuje mašinérie byznysu, sotva se nějaká zrodí, a popravdě řečeno jedinou subkulturou, která se dokáže ještě trochu bránit, je právě v sedmdesátých letech zrozený punk, který stojí v centru Hebdigeovy studie. Proč? Protože u punku nešlo jen o styl, ale vyrůstal z pevných sociálních kořenů. České vydání provázejí fotografie Karla Tůmy.
Dee Dee Ramone
Dee Dee Ramone Chelsea, hotel hrůzy
Dee Dee Ramone Chelsea, hotel hrůzy Přeložili Josef Kučera a Jiří Plesnivý.
Maťa
Z legendární skupiny už skoro nikdo nežije, chlapci to brali hodně ostře. Dee Dee, který si Ramones vymyslel, vydal knihu v roce 2001, rok před smrtí. Newyorský hotel Chelsea je legenda a Dee Dee jeho pověst hodně přiživil a přibarvil, i když těžko říct, co si vymyslel a co jen opsal ze života. Čte se to náramně, protože autor, podobně jako třeba Bukowski, po čtenáři nechce, aby žil stejně. Pro větší požitek doporučujeme si ke čtení pustit něco z bohatého archívu videí Ramones na YouTube – Dee Dee sice do knížky nakreslil pár drobností, ale punk nemůže zůstat potichu, natož němý.
Chuck Palahniuk
Chuck Palahniuk Prokletí
Chuck Palahniuk Prokletí Přeložil Richard Podaný.
Odeon
Palahniuk je ceněný pro svou stylistickou bravuru a umění přesně načasovat dějové zvraty. Jeho knihy je těžké odložit. Tentokrát to však neplatí. To, co bylo v předchozích titulech možno chápat jako stylistickou propracovanost, se v Prokletí mění v řadu klišé; dějových zvratů je tolik, že se místo požitku dostavuje rozmrzelost z autorovy přepjatosti. Posuďte sami: třináctiletá Madison umírá během nesprávně pochopené sexuální hrátky, při reorganizaci podsvětí se snaží dovést k orgasmu ženského démona ohrožujícího její nové přátele, moc získává utržením Hitlerova knírku... Že jde o jednu z nejslabších Palahniukových knih, nakonec v doslovu přiznává i znalec autorova díla Jiří Pavlovský.
Velká kniha příběhů pro XXI. století
Velká kniha příběhů pro XXI. století Přeložili Vít Bezdíček, Jitka Cardová, Mirka Kopicová, Richard Podaný, Ivan Ryčovský a Hana Zahradníková.
Plus
Neil Gaiman a Al Sarrantonio sestavili antologii příběhů pro všechny, kteří mají rádi fantazii. Jednoduché zadání. Fantazii má přece rád skoro každý. Oba editoři však hledali způsob, jak jednotlivé autory oslovit, klíč, kterým by otevřeli průchody mezi žánrovými hranicemi. Když čtenáře nebo posluchače zaujme příběh, jenž je z nějakých důvodů přerušen, a ozve se ona známá otázka: A jak to bylo dál?, tak je vyhráno. S představou této „mantry“ pak do antologie přispěly téměř tři desítky prozaiků, mezi nimi Joyce Carol Oatesová, Richard Adams, Chuck Palahniuk, Jeffery Deaver nebo Tim Powers.
Milan Coufal
Milan Coufal Věcem, krajinám, živým, mrtvým
Dauphin
Žabince slov… Kdybychom spisovatelskou činnost přirovnali ke stavbě domu, tak nejúspěšnější autoři bývají většinou ti, kteří si nejvíce vyhrají s vnějšími a vnitřními omítkami, s konečnými úpravami. Proti nim je Milan Coufal jen tím, který na stavební parcelu navezl materiál. Střecha, obvodové a koneckonců i nosné zdi jeho knize chybí. Ale ten materiál! Z jeho zápisů, úryvků, fragmentů by se dal vybudovat fortelný bunkr, v němž by člověk přežil živelní pohromy a možná i válečné konflikty. Postavit si ho ale musíme, my čtenáři, sami. I kdyby se všichni andělé a svatí slétli nad mou hlavou, živýho do ráje mne nedostanou.