Článek
Max Frisch
Max Frisch Třetí deník. Skici/1982
Max Frisch Třetí deník. Skici/1982 Přeložil Radovan Charvát.
Paseka
V názvu knihy je sice slovo deník, ve skutečnosti ale jde o skici, nápady, záznamy, ve kterých švýcarský prozaik, dramatik a esejista Max Frisch (1911–1991) komentuje svůj pobyt v New Yorku, americkou zahraniční politiku, hrozbu válečného konfliktu či umírání přítele Petera Nolla a umírání vůbec. Frisch jako by se tu vrátil ke svému původnímu vzdělání architekta a rozhodl se umísťovat v malých prostorách drobné stavby, ale vždy s nějakým výrazným architektonickým prvkem. Veřejně chválit zemřelého a ujišťovat, že nám bude scházet, je obvyklý počestný projev smutku, aniž tušíme, co to smrt je. Žádná tvář v rakvi mi nikdy nedala najevo, že nás právě zemřelý postrádá.
Frédéric Beigbeder
Frédéric Beigbeder Povídky psané pod vlivem extáze
Frédéric Beigbeder Povídky psané pod vlivem extáze Přeložili Anna a Erik Lukavští.
Fra
Když umřete, dávají vaše filmy. Proto točí lidi filmy. Aby se stal jejich život důležitějším. Beigbeder (1965) je francouzský literární kritik, který však také působil v bulvárních časopisech a reklamní agentuře. Dobře ví, že dnešní život je rychlý, a proto se jeho krátké texty (nazvat je povídkami je součástí autorovy ironie) s nějakým zbytečným popisem nepářou. A také ještě ví, že je nutné provokovat, parodovat a mydlit všechno a všechny. Ale protože je inteligentní, umí z toho namíchat koktejl jako ten nejvyhlášenější barman. Na jedné stránce o sobě vypravěč píše, že je Wolfang Amade-House. To je úplně přesné. Že byla kniha napsána pod vlivem nějakých drog, to je určitě jenom reklama. Asi.
Chalíl Džibrán
Chalíl Džibrán Ježíš. Syn člověka
Chalíl Džibrán Ježíš. Syn člověka Přeložila Marie Čapková.
Vyšehrad
Jeden z nejkrásnějších apokryfů, též zvaný Evangelium podle Džibrána, v novém překladu. Vyznání učedníků, svědectví současníků, jako byli kupec Barka z Týru nebo bezejmenný muž z pouště, vyznání Marie Magdalény, slova Jidášovy matky, pohled ševce z Jeruzaléma, ale i hlasy Ježíšových katů. Proč Ananiáš nařídil jeho smrt?
Dělal si z nás a našich zákonů legraci. Vysmíval se naší váženosti a zesměšňoval naši důstojnost… Hlasy úcty a obdivu však převažují: Byl to člověk jako my. Ale myrha země v něm stoupala, aby se setkala s kadidlem nebes… (Jótam Nazaretský).
Rudolf Brázda, Jean-Luc Schwab
Rudolf Brázda, Jean-Luc Schwab Cesta růžového trojúhelníku
Rudolf Brázda, Jean-Luc Schwab Cesta růžového trojúhelníkuNacistická likvidace homosexuálů ve vzpomínkách posledního pamětníka
Rudolf Brázda, Jean-Luc Schwab Cesta růžového trojúhelníkuNacistická likvidace homosexuálů ve vzpomínkách posledního pamětníka Přeložila Zuzana Dlabalová.
Paseka
Trojúhelník červený – političtí, hnědý – cikáni, černý – „práce se štítící“, zelený – zloději, fialový – Svědkové Jehovovi, růžový – homosexuálové… Na konci třicátých let se v německých koncentračních táborech ocitly i tisíce osob odsouzených za tzv. smilstvo proti přírodě. Koncentračním táborem Buchenwald prošlo téměř čtvrtmiliónu vězňů (více než 55 000 jich zde zahynulo) a Rudolf Brázda (1913 až 2011), Němec s československou státní příslušností, byl posledním žijícím z těch, kteří zde nosili růžový trojúhelník. Jeho vzpomínky zpracoval a na základě archivních výzkumů rozšířil Jean-Luc Schwab, předseda sdružení, které pátrá po osudech homosexuálů za nacistického Německa.