Článek
J. E. Frič
J. E. Frič Psáno na vodu palbou kulometnou I
J. E. Frič Psáno na vodu palbou kulometnou I Blogové deníky I/2007
Dauphin
Básník, nakladatel, hudebník. Není však důstojníkem, jak by se mohlo zdát. Kulometná palba je poněkud expresivním popisem toho, jak Frič píše své blogy. Ani jednotlivé výstřely, ani omezené dávky. Drží spoušť, dokud není zásobník prázdný.
Čtenáře napadne, že jako řezník vybírá ze své mysli to podstatné, zároveň však poetické. Aby to o něm svědčilo, to je to důležité slovo. Jeho kotvami jsou Jakub Deml, Josef Florian a autoři Dobrého díla, těmi poměřuje tento svět a svůj život. Každý den. V tomto případě od 23. června do 31. prosince 2007. …někdy jedu vlakem, vytáhnu si nějakou pěknou knihu, rozevřu, přečtu jednu větu a dále už nečtu, knihu jen držím v rukou a dívám se po krajině, je to něco jiného než dívat se po krajině a jíst přitom bůček (2. 8. 2007).
Jiří Žáček
Jiří Žáček Strážce majáku
Šulc-Švarc
Čerstvá knížka Jiřího Žáčka shrnuje záznamy, nápady, paradoxy, aforismy i básně, které autor všechny napsal na své frýdlantské chalupě. Žáček je silnější v popisech venkovské krajiny než v politických komentářích (v nichž se snaží zodpovědět otázky jako „Kam se podělo více než 50 tisíc členů Klubu přátel poezie z šedesátých a osmdesátých let?“, nebo dokonce „Máme proč bát se islámu?“) a potvrzuje, že je znamenitější básník než myslitel. Nejsilnějším (a nejřídčeji zastoupeným) žánrem jeho nové sbírky je právě poezie. Pozdravíš Dobrý den – / ozve se Guten Tag. / Pradávnou keltštinou / ozve se z nebe pták. // Řeč větru přetrvá / slova se rozplynou. / V pravěkém jazyce / smíš mlčet s krajinou.