Článek
Sylva Fischerová
Sylva Fischerová Bizom aneb Služba a mise
Druhé město
Sylva Fischerová: Bizom aneb Služba a mise
Nezapomínejme, že kromě toho, že se věnuje literární činnosti, pracuje Sylva Fischerová v Ústavu řeckých a latinských studií FF UK. Může to být východisko při snaze nějakým jednoduchým způsobem přiblížit její novou prózu. Není to však nic snadného. Padesátník Jiří Bizom je intelektuál a má rodinu a přátele. To další, co se děje v osmi kapitolách, si už každý nejspíše vyloží po svém. Dle mého jde o zajímavý pokus popsat „komedii života“ (sv. Augustin) jako hru, hru o svobodu, a podstatné je, aby pro nás (pro jedince) skončila s nulovým součtem, a taky současně, abychom si ji aspoň trochu užili. Fischerová využívá odchycená slova, či lépe slogany, jako materiál, který jí pomáhá nastavovat distanci mezi osobním a univerzálním. A daří se jí to občas moc hezky. (Vybral Jakub Šofar.)
Ljudmila Ulická
Ljudmila Ulická Zelený stan
Ljudmila Ulická Zelený stan Přeložila Alena Machoninová.
Paseka
Ljudmila Ulická: Zelený stan
Jen literatura člověku pomáhá přežít, smířit se s dobou, říká hned na začátku knihy třem kamarádům, Iljovi, Saňovi a Michovi, jejich učitel. Outsiderům, které spojilo jejich intelektuálství na celý život. Ta perioda začíná Stalinovou smrtí (1953) a končí úmrtím básníka, esejisty a nobelisty Josifa Brodského (1996). Ulická není postmoderní autorka, Zelený stan je klasickým „širokým“ vyprávěním, jaké známe z vrcholného období ruského románu. Kultura a osobnosti předrevolučního Ruska v „symbióze“ s nomenklaturními kádry a vyčpělým revolučním patosem, tání a další utužování sovětského režimu, disidenti, KGB, v každé rodině několik obětí vln čistek. Slovo, kniha, je pak grálem, lékem, vstupenkou, milenkou. Tohle je ta dnes méně viditelná část Ruska, na niž bychom neměli zapomínat... (Vybral Jakub Šofar.)
Helle Helle
Helle Helle Jestli chceš
Helle Helle Jestli chceš Přeložila Helena Březinová.
Paseka
Helle Helle: Jestli chceš
Dánská prozaička (1965) – doma úspěšná (spousta literárních cen), venku překládaná (česky jí včetně této vyšlo už pět knih) – patří k drsné škole severských autorů, jejichž reflexe banální každodennosti skrývá pod tvrdými fakty našich umolousaných existencí „nadějné vyhlídky“ – nepravděpodobné, ale snad možné. Ti dva si šli každý sám kondičně zaběhat, oba zabloudili (dánské lesy zřejmě nejsou rejdištěm organizovaných turistů malujících na kmeny proužkované značky), potkali se, „paty krvavý a jde do tuhého“, strávili společně noc kritickou a další už nadějnou, přitom se vynořují nesouvislé historky z jejich trochu zpackaných životů. Civilizace se objeví i s pupeční šňůrou našeho bezpečí – nabíječkou telefonu – a pod lesem je zastávka autobusu. Zbývá otázka: Jestli chceš? (Vybrala Alice Šimonová.)
Petr Stančík
Petr Stančík Mlýn na mumie
Tympanum
Petr Stančík: Mlýn na mumie
„Mlýn na mumie lze číst jako mnoho různých knih v jedné, ale pozor – pokud se nesoustředíte, přetrhnete nit a pestré korálky se rozkutálejí do všech stran,“ říká Dimitrij Dudík, dvorní rozhlasový režisér spisovatele Petra Stančíka, s nímž připravil už „vlastenecký rozhlasový komiks“ podle románu Pérák. Loni pak došlo na audioverzi právě Stančíkova Mlýnu na mumie. Nebezpečí přetržení nitě je u audioknihy ještě větší než u tištěné předlohy, ale herci Ivan Řezáč a Zdeněk Maryška nedávají posluchači šanci ztratit soustředění – zahušťují napětí, jitří fantazii a sourodně kráčejí po hranici vážného s nevážným. Mlýn na mumie zaslouženě zvítězil v soutěži Audiokniha roku 2015. (Vybral Štěpán Kučera.)
Jiří Slíva
Jiří Slíva Nemysli na to
Galén
Jiří Slíva: Nemysli na to
Na přebalu své letošní desky výtvarník a hudebník Jiří Slíva s úsměvem odkazuje k jazzu, rocku a boogie, ovšem ve skutečnosti nabízí i leccos dalšího – zmiňme alespoň latinské rytmy Letušek, možná nejvtipnější písně alba. Literárně se pak na přebalu hlásí k dada a baladám, ale ani tady to není tak snadné. Přes zdánlivě nezávazné slovní hříčky se Slíva, autor všech textů i čtrnácti patnáctin hudby, občas dostane k nečekanému sdělení – třeba v písni Jen dál (s podtitulem fotbal, evangelium, kapitál), v níž komentuje evoluci lidstva jako sportovní turnaj: Avantgarda vypadla / trpajzlík jde dál, jde dál… Autorem půvabně ilustrovaný booklet lze číst jako sbírku poťouchlé naivistické poezie, pokud tedy čtenář ví, že jak pravil básník, / není hloupých vět, / stačí se zasnít, / hned je rozumět… (Vybral Štěpán Kučera.)
