Článek
Filip Remunda
Bratři Okamurovi
Zprava Tomio Okamura, dokumentarista Filip Remunda (a novinář Jiří Kubík)
Remundův snímek (v regionální části Jednoho světa se bude promítat ještě v patnácti městech) je hodný úcty pro nápad podívat se na naši současnost nezvyklým pohledem – očima bratrů Okamurových, kteří jsou podle režiséra „rozdělení jako česká společnost“. Tomio je nyní podnikatel v oblasti extremismu, Hayato kandidát lidovců a Osamu architekt. O rodině Okamurových ani o „rozdělené společnosti“ však dokument mnoho nového či hlubšího neříká. Tomio, který byl pravděpodobně hlavním důvodem volby této optiky, účast v projektu odmítl (a když režisérovi vyčítá, že ho začal natáčet bez jeho souhlasu, a aniž by se aspoň představil, těžko ten argument jen tak smést ze stolu); ovšem z filmu i následného rozhovoru s Remundou v DVTV plyne, že Tomio je přese všechno hodný syn a s umírajícím otcem trávil víc času než jeho bratři. Tedy padouch nebo hrdina – my jsme jedna rodina. Jenže co s tím? A je nějaký otec, který spojí rozdělenou společnost?
(Vybral Štěpán Kučera.)
Jon Kasbe
Až se z jehňat stanou lvi
Jon Kasbe: Až se z jehňat stanou lvi
S prázdným žaludkem se z jehňat stanou lvi, zní prý keňské přísloví. Režisér Jon Kasbe strávil bezmála čtyři roky v Keni s hlavními postavami svého filmu – dvěma pytláky, kteří loví slony, a jedním strážcem parku, který loví pytláky. V zemi probíhá protipytlácká kampaň, ale strážcům parku vláda už měsíce dluží mzdu… Obrazově promyšlený a působivý snímek zachycuje neostré, prostupné hranice mezi zdánlivými protivníky a také to, co prázdný žaludek dělá s lidskou představou
S prázdným žaludkem se z jehňat stanou lvi, zní prý keňské přísloví. Režisér Jon Kasbe strávil bezmála čtyři roky v Keni s hlavními postavami svého filmu – dvěma pytláky, kteří loví slony, a jedním strážcem parku, který loví pytláky. V zemi probíhá protipytlácká kampaň, ale strážcům parku vláda už měsíce dluží mzdu… Obrazově promyšlený a působivý snímek zachycuje neostré, prostupné hranice mezi zdánlivými protivníky a také to, co prázdný žaludek dělá s lidskou představou o morálce. Film se soustředí víc na osobní dramata než na společenskou rovinu, dodejme tedy: za propad turistického průmyslu, takže i za nedostatek peněz na ochranu divoké přírody, může do značné míry terorismus (nejnovější útok somálských radikálů aš-Šabáb se v keňské metropoli Nairobi odehrál letos v lednu) a náš strach z něj – strach pochopitelný, ale větší, než je skutečné riziko. Osud keňských slonů, jejich strážců i pytláků máme tedy v rukou také my, turisté.
(Vybral Štěpán Kučera.)
Christian Frei, Maxim Arbugajev
Genesis 2.0
Christian Frei, Maxim Arbugajev: Genesis 2.0
Příběhy sibiřských „lovců a sběračů“, co na ostrově Kotělnyj hledají mamutí kly, a syntetických biologů, kteří v laboratořích zkoušejí mamuta srstnatého znovu přivést k životu, se jako dvoušroubovice splétají v jeden nadlidský otazník. Genetik George Church už před lety úspěšně vložil mamutí DNA do sloního genomu; zájem o mamuty má i veterinář Hwang Woo-suk, někdejší průkopník klonování usvědčený z podvodů, jenž dnes zájemcům klonuje domácí mazlíčky; a zástupce BGI, čínského centra pro sekvencování DNA, vypráví, že když člověk začne psát písmeny genetického kódu, může zdokonalit slovo Boží, zatímco čínská Národní genová banka se pod vedením BGI, komunistické strany a armády snaží zdigitalizovat DNA všech organismů planety. Kapitáni Achabové pátrají v genomických mořích pro proteinech bílé velryby a tvůrci filmu jim na cestu pouštějí úryvky z mytického eposu sibiřských Jakutů. Znepokojivá podívaná, mířící k jádru našich buněk.
(Vybral Štěpán Kučera.)
Eloy Domínguez Serén
Hamáda
Eloy Domínguez Serén: Hamáda
Španělský režisér žijící ve Švédsku zviditelňuje oblast, o které v Evropě mnoho nevíme – „sporné území“ Západní Sahary, ovládané Marokem, ovšem místím osvobozeneckým hnutím považované za Saharskou arabskou demokratickou republiku (přičemž OSN neuznává ani marockou, ani „osvobozeneckou“ suverenitu). Od sedmdesátých let, kdy v Západní Sahaře vypukl ozbrojený konflikt, žije část místních obyvatel v alžírských uprchlických táborech uprostřed pouště, od původní domoviny jsou odděleni zdí a minovým polem. Politika se ale v Hamádě zjevuje spíš mimoděk (třeba jako úryvek historického dokumentu, který uprchlíci sledují v kině). Kamera zde doprovází několik mladých obyvatel tábora a jejich svébytný svět, z něhož se snaží vymanit, i když si život jinde vlastně neumějí představit. Jde o film plný humoru, osvěživého, často absurdního, až má divák pocit, že sleduje hořkou komedii o dospívání na periferii nějakého nám známého města. Oni ti uprchlíci jsou totiž docela jako my.
(Vybral Štěpán Kučera.)
