Článek
Egon Bondy
Egon Bondy Básnické spisy I. 1947–1963
Argo
Kdysi jsem psal básně / a to velmi krásně… Konečně může skončit debata, co je a co není z Bondyho „zamlčeno“. Poezie Egona Bondyho patřila před rokem 1989 k nejčastěji opisovaným dílům, kolovala po vlastech českých a moravských v různých variantách, autor sám sebe pro devítisvazkový komplet, vydaný Pražskou imaginací na začátku devadesátých let, zcenzuroval. Martin Machovec nyní pro Argo, které k tomuto podniku přistoupilo opravdu velkoryse, připravil úplné, chronologické vydání Bondyho básnického díla ve třech svazcích. První svazek (1050 stran) zahrnuje kultovní básně (např. sbírky Totální realismus nebo Trapná poesie), komentáře k nim a v části Různočtení pak i další textové varianty. Psát básně či nepsat básně / je v tom rozdíl vlastně? (21. 8. 1965).
Joseph Conrad
Joseph Conrad Zrcadlo moře
Joseph Conrad Zrcadlo moře Přeložil Michal Kleprlík.
Pulchra
Porevoluční předpoklad, že čtenářská oblíbenost kupříkladu Jacka Londona, Alexandra Grina, Antoina de Saint-Exupéryho nebo Josepha Conrada (1857 až 1924) poté, co pro českého občana skončí nemožnost kamkoliv cestovat, opadne, se nenaplnil. V dílech těchto autorů nejde jenom o touhu objevovat nové (země, místa) ve spojení s osobní svobodou, stejně podstatné v nich je i romantické hledání sebe sama při tomto objevování (se všemi jeho klady a zápory). Conradovo „vodní“ vyznání, odraz jeho vztahu k mořím a oceánům, k lodím a námořníkům, z roku 1906 vychází česky poprvé. Patříme sice k nemnoha státům bez přístupu k moři, ale proč bychom v sobě nemohli mít potřebu zažít rozbouřené hladiny a odolat vysokým vlnám. Možná právě o to více.
Eva Hahnová
Eva Hahnová Od Palackého k Benešovi
Eva Hahnová Od Palackého k BenešoviNěmecké texty o Češích, Němcích a českých zemích
Academia
Dosud nejobsáhlejší soubor nejrůznějších textů, v nichž Němci píší o Češích. Některé zní dnes až neuvěřitelně, dokonce komicky, z jiných mrazí. Nejen z projevů K. H. Franka a Reinharda Heydricha, kteří uváděli svá slova v činy. Paul de Lagarde (1827 až 1891) byl univerzitní profesor v Göttingenu a zároveň byl schopen napsat třeba toto: S Čechy a podobnými lidmi se nemáme co bavit, ti jsou našimi nepřáteli a musí s nimi tak být zacházeno. Ale nebojme se, Hahnová dává slovo v závěru i Němcům, kteří staré (a trapné) stereotypy překonávají. Kniha je, jak autorka říká, „varovnou učebnicí zkušeností“.
Eva Hauserová
Eva Hauserová Noc v Mejdlovarně
Argo
Mejdlo – jedna z mála možností, jak se mládež za normalizace bavila po svém (většina restaurací zavírala ve 22.00, klubů bylo málo a byly pod dohledem). Dořiny rodiče, nomenklaturní kádři, měli velký byt, v němž se v polovině sedmdesátých let odehrávaly večírky, na nichž se jejich dcera a její kamarádky z vysokých škol setkávaly s lidmi ze zcela jiných okruhů (umělci, underground). Po dlouhé době, v padesáti pěti letech, se potkávají tři tehdejší kamarádky, aby zavzpomínaly a aby především jednotlivé vzpomínky korigovaly. Neurotická Dora, se kterou dcera neudržuje vztahy, Markéta, která se stihla provdat na Západ, ale je bezdětná a teď už i bez muže, Šárka, kterou vyhodili z podivných důvodů ze školy a z níž se stala úspěšná distributorka léčiv. Hra na pravdu bolí.