Článek
Gerbrand Bakker
Gerbrand Bakker Nahoře je ticho
Gerbrand Bakker Nahoře je ticho Přeložila Hana Kulišanová.
Paseka
obálka Gerbrand Bakker: Nahoře je ticho
Helmerovi van Wonderenovi, holandskému farmáři, bude šedesát. V roce 1967 sice začal studovat v Amsterdamu literaturu, ale studia opustil. Jeho dvojče, Henk, kterého si otec vybral za svého nástupce, tragicky zahynul a Helmer musel nastoupit na jeho místo. Celý život dřel na farmě, žil jednotvárným životem, ani se neoženil. Matka zemřela, otec je už nemohoucí a začíná být senilní. Po tolika letech se ale v Helmerovi najednou začne něco bouřit. Má ještě vůbec šanci zažít něco jiného než každodenní rutinu? Je schopen a ochoten aspoň trochu změnit svůj osud? A najednou dostane dopis od Riet, která byla tehdy Henkovou dívkou a řídila to auto… Už dlouho nebyl na knižních pultech tak smutný rekapitulační román. Bez patosu, bez složitých dějových konstrukcí. Civilní, obyčejný příběh.
Jakub Deml
Jakub Deml Pozdrav Tasova
Host
obálka Jakub Deml: Pozdrav Tasova
Více než padesát let po smrti je Deml nezpochybnitelným spiritus movens české literatury, jeho význam dokonce sílí. Výrazně ovlivnil několik skupin se zcela rozdílnými tvůrčími přístupy: avantgardu, holanovskou linii a po své smrti především autentickou (deníkovou) tvorbu. Jeho život a některé jeho výroky jsou stále reflektovány literární kritikou a publicistikou. A o způsob zpracování a zpřístupnění jeho díla se vedou vášnivé polemiky. Vladimír Binar, znalec Demlova života a tvorby a spoluautor její samizdatové čtrnáctisvazkové edice, připravil kriticky ověřené a komentované vydání osmi autorových textů (mj. Můj očistec, Miriam, Mohyla, Zapomenuté světlo). Zároveň jde o 70. svazek České knižnice, v níž vycházejí zásadní díla české literatury, pečlivě připravená literárními historiky a editory.
Zuzana Gabrišová
Zuzana Gabrišová Těžko říct
Weles
obálka Zuzana Gabrišová: Těžko říct
Do dvou nestejně velkých souborů rozdělila Zuzana Gabrišová svou poezii. Předtím a potom. Předtím – tedy tady u nás, v Brně a okolí dostavěl dům / a ona mu zavolala do práce / přijď si vyndat věci z pračky / to já platím nájem / hrobka ve dvou podlažích / s kachlovými kamny (bez názvu). Potom – tedy v Jižní Koreji, v buddhistických klášterech. Holime hlavy – / zarputile ticho zen bez ozdob / zbytecna prsa pod objemnymi vestickami – / holky na stredni si navzajem nalakuji nehty / my rikame / songbulhasipsijo / stan se Buddhou (bez názvu). Autorka v roce 2006 složila mnišské sliby a čtenář může přemýšlet, zda z prvního souboru sbírky je schopen odvodit, proč vznikla ta druhá. Co se stalo? A je vypuštění diakritiky v druhé básni záměrné, nebo je to autentický doklad určité životní situace. Těžko říct…