Článek
Ingeborg Bachmannová, Paul Celan
Ingeborg Bachmannová, Paul Celan Čas srdce
Ingeborg Bachmannová, Paul Celan Čas srdce Korespondence
Ingeborg Bachmannová, Paul Celan Čas srdce Korespondence Přeložily Michaela Jacobsenová a Vlasta Dufková.
Pulchra
obálka Ingeborg Bachmannová, Paul Celan: Čas srdce
Uvědomuješ si vlastně ještě, že jsme stejně, přese všechno, byli spolu velice šťastni, dokonce i v těch nejhorších chvílích, kdy jsme sami sobě byli těmi nejhoršímu nepřáteli? 237 dopisů či pohlednic, které si mezi sebou vyměnili rakouská spisovatelka Ingeborg Bachmannová (1926–1973) a rumunský básník a překladatel židovského původu Paul Celan (1920–1973) a oba i navzájem se svými partnery. Vztah ukrytý pod krustou slov, vztah slovům podléhající a se slovy bojující. Vztah dvou tragických hrdinů – Celan se dobrovolně utopil v Seině, Bachmannová zemřela na následky popálenin při požáru bytu. Kniha je doplněna podrobným komentářem, rejstříkem děl i osob.
Martina Pachmanová:
Martina Pachmanová: Zrození umělkyně z pěny limonády
UMPRUM
obálka Martina Pachmanová: Zrození umělkyně z pěny limonády
Ženská otázka se v českém prostoru začala řešit v šedesátých letech 19. století. Autorka analyzuje některé dobové články a snaží se popsat cestu, která vedla ženy-umělkyně od tradiční pozice „těch druhých“ k vybudování vlastní silné individuality na umělecké scéně. Pozornost je věnována především výtvarnému umění. Pozoruhodné jsou některé přesahy do dnešního slovníku – pojem „ženské umění“ (na soudobé literární scéně často používáno jako „ženské psaní“) se podle autorky zabydlel v jazyce již na konci 19. století. Toto spojení pak mělo za úkol poukázat na míru jinakosti od normativní mužské tvorby. Mužské umění bylo vždy uměním jako takovým, tam žádný pohlavní přívlastek nebyl nutný.
Jacques Le Goff
Jacques Le Goff Muži a ženy středověku
Jacques Le Goff Muži a ženy středověku Přeložily Věra Dvořáková a Lada Bosáková.
Vyšehrad
obálka Jacques Le Goff: Muži a ženy středověku
Autor, u nás populární díky publikacím Svatý Ludvík a Peníze ve středověku, je významný francouzský historik uznávané školy Annales. Společně s týmem spolupracovníků, do něhož patří i český historik Martin Nejedlý, se pokusil o nelehký úkol: seskládat sice zákonitě subjektivní, ale dostatečně reprezentativní kolekci představitelů středověkého života. V knize jsou tak zobrazeny stovky osobností světové historie, z různých oblastí i odlišného společenského významu: králové, cestovatelé, církevní představitelé, světci, učenci. Mnohá jména připomenou i naši pohnutou středověkou historii: Jan Hus, sv. Anežka Česká, sv. Václav nebo Karel IV.
František Mikš
František Mikš Jiná modernita
František Mikš Jiná modernitaBraque, Beckmann, Kokoschka, Balthus
Barrister & Principal
obálka František Mikš: Jiná modernita
Františka Mikše (1966) zajímá vztah ideologie, politiky a moderního umění. Z umění pak ti tvůrci, kteří udržují v zobrazovacovacím procesu člověka. Zkráceně řečeno: rehabilitace figurativního umění. Čtyři malíři – Georges Braque (1882 až 1963), Max Beckmann (1884 až 1950), Oskar Kokoschka (1886 až 1980) a Balthus (Balthasar Klossowski, 1908 až 2001) – jsou pro něj čtyři antiapokalyptičtí jezdci moderny. Mikšova kniha je v českých podmínkách mimořádně odvážná, takto zpochybňovat budoucnost abstraktního umění je vpravdě revoluční čin, který by měl vyvolat větší zájem než „průřez panelem, kdy jeden průhled umožňuje z galerie sledovat východ slunce“ (Cena Jindřicha Chalupeckého 2013).
D. Ž. Bor, Jiří Veselský
D. Ž. Bor, Jiří Veselský DRŽME SE!
D. Ž. Bor, Jiří Veselský DRŽME SE!Vzájemná korespondence z let 1998–2004
Trigon
obálka D. Ž. Bor, Jiří Veselský: DRŽME SE!
Jako mantra se pořád opakuje nářek nad nedostatkem velkých příběhů v české literatuře. Korespondence nakladatele, hermetika a básníka D. Ž. Bora (Vladislav Zadrobílek, 1932–2010) a básníka Jiřího Veselského (1933–2004) je velkým románem par excellence. Obnovené přátelství dvou stárnoucích mužů, které spojuje nejen vztah k hraběti Šporkovi a zámku Kuks, ale především podobné kritické vidění toho nového, co nahrazuje a likviduje jejich svět, v němž poezie, znalosti, lidská solidarita a hérojství jsou fundamentálním zdivem. 420 dopisů je zároveň dokladem dvou rozdílných povah, rozdílných pracovních postupů, ale stejného poslání: dokud síly stačí, je třeba přemýšlet, hledat, pracovat, vydržet…