Viníka bychom měli. Sloupek Saši Uhlové

Viníka bychom tedy už měli, což je vždycky dobré, když člověk nechce myslet na klimatickou krizi.

Jenže všechno je malinko složitější. Předně není pravda, že by požár vznikl v bezzásahové zóně, naopak vznikl v místě, kde je starý dobrý normální uklizený les. Požáry v lesích se šíří zpočátku hlavně suchým spadaným jehličím a dalšími vrstvami půdy, do korun stromů přeskočí až později, a zvlášť náchylné k usychání a následnému hoření jsou naše oblíbené uklizené a uklidňující smrkové monokultury.

Taky mám smrkové lesy ráda, v jednom jsem si jako dítě hrávala a je pro mě těžké přijmout myšlenku, že to ve skutečnosti opravdový les není a že pro les jako takový není uklízení dobré, protože z tlejícího dřeva čerpá živiny.

Dlouhotrvající vedra a sucho jsou samozřejmě dalším podpůrným faktorem, který šíření požáru usnadňuje, a nakonec je nutné zmínit, že ho někdo svou neopatrností nejspíš způsobil.

Zájem o Hřensko opadl rychleji, než oheň dohořel, přesto by ten proces hledání příčiny tam, kde není, neměl být zapomenut. Nesetkala jsem se s ním poprvé.

V diskusích o energetické krizi opakovaně narážím na vážně míněný požadavek, aby se ekologičtí aktivisté omluvili za svůj dlouholetý boj proti jádru, protože kdyby ho nebylo, neměli bychom dnes problém se závislostí na ruském plynu a nemuseli bychom se bát, že nebudeme mít na zaplacení energií.

Tento výkřik sugeruje, že je jaderná energie bezproblémová nebo že ekologická hnutí mají sílu vládám diktovat, co mají dělat. Ano, v některých zemích aktivisté situaci ovlivnili, ale v jiných se jádra v žádném případě nevzdali a v dalších, jako je Česko, se výstavba nových reaktorů potýká s problémy, za které rozhodně nemohou ekologové.

Nemohou ani za to, jak moc je jaderná energie drahá, anebo za to, že pořád nelze říct, že by byla stoprocentně bezpečná nebo že bychom měli vyřešené, co s jaderným odpadem.

K notoricky známým potížím, které s sebou jaderné elektrárny přinášejí, se v poslední době přidává další: nedostatek vody. Ve Francii, jež je atomových reaktorů plná, musejí každé léto nějaké odstavovat, protože nemají dost vody na chlazení. U nás se o tom mluví v souvislosti s Dukovany.

Možná by bylo upřímnější si říct, že svět sice věděl desítky let o tom, že není právě chytré pokračovat ve spalování fosilních paliv, ale nedělalo se s tím vlastně nic. A že tváří v tvář klimatické i ekonomické krizi je označování ekologů za viníky, když na problémy desítky let upozorňovali, to nejhloupější, co můžeme dělat. Bez sebereflexe a skutečné analýzy našich problémů se z nich totiž jen tak nedostaneme.