Článek
Jistě, lepek lepí, ale nebylo by lepší se smířit s takovou kvalitou, jakou máme, radovat se z nadprodukce a nedodávat uměle do každodenní stravy látku, na kterou je stejně stále větší počet obyvatel alergický?
Meditace o lepku nás vede k úvahám o přechodu od přirozeného k artificiálnímu a stále větší propastí mezi nimi. Filosof Zdeněk Neubauer ve své knize Biomoc píše, že tento proces byl odstartován povahou tázání novověké vědy, jejíž výchozí zkušeností je mechanický pohled na svět, do centra zájmu se dostal umrtvený objekt, tedy takový, který se v čase nemění. Ideálním modelem se stal stroj.
Stejně jako od stroje očekáváme při daných vstupech jisté výstupy, zvykli jsme si očekávat, že přírodní procesy pod naším řízením se budou chovat naprosto předvídatelně. Dost možná právě proto, že jsme přijali mechanomorfní uvažování o světě za model pravdy a uzavřeli se pohledu biomorfnímu, který do centra pozornosti staví živý objekt, jsme také schopni přijmout geneticky modifikované organismy (GMO), které nepodlehly přirozenému výběru.
GMO vyšlechtěné vnášením genů nepůvodních pro daný organismus představují v případě zemědělských plodin nejen určitá rizika (z nichž nejvíce je diskutováno riziko pro zdraví lidí, zvířat a životního prostředí), ale zároveň by mohla vést k potravinové závislosti na nadnárodních korporacích. Česká republika se tak v současnosti ocitá v nelehké situaci. Na jednu stranu nechce zmeškat potenciální pokrok, který by mohly geneticky modifikované plodiny představovat, ale zároveň zůstává ostražitá vůči případné potravinové závislosti. Tato obezřetnost může částečně pramenit ze zkušenosti z roku 1948, kdy byla neúroda z předešlého roku a následná „pomoc“ SSSR jednou z veličin komunistického puče a následné čtyřicetileté sovětské kolonizace.
Otázka ovšem zní, nakolik budeme moci svou situaci ovlivnit. Evropský parlament se sice právě nachází v procesu schvalování větší autonomie jednotlivých členských států v zákazu pěstování geneticky modifikovaných plodin na svém území, tyto snahy by však mohlo výrazně narušit Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) s USA, v rámci nějž by nepřijetí GMO Evropou mohlo být považováno za porušení dohody.
Jenže netkví bazální úroveň stavu tolik diskutované autonomie a potažmo státní a celoevropské suverenity ve svobodném rozhodování o tom, co jíme a jakého je to původu, a to nejen geograficky vzato?