Velkopodnikatel Havlíček. Sloupek Michala Šandy

Mimochodem, klíček od jeho rakve ještě před několika málo lety visíval v prosklené vitrínce v Lobkovickém paláci na Hradčanech a nejspíš tam visí dodnes.

Chybělo ovšem málo, pouhopouhý týden v roce 1851, a po Havlíčkovi by se možná ani nevzdechlo. Pravděpodobně by se nedostal do čítanek a znám by byl pouze nemnoha literárním historikům zaobírajícím se předminulým stoletím. Nebylo by národního hrdiny a mučedníka, od Boženy Němcové by nedostal trnový věnec, jak se romanticky traduje, a venkoncem ani ten klíček od uzamčené rakve by se pietně neschovával, protože nějaký podnikatel z Brodu by mohl být všem ukradený.

A nevznikla by ani naše společná kniha Dopisy z roku 2009, jejímž základem jsou skutečné dopisy Havlíčka, toho času c. a k. nedopatřením uneseného do Brixenu, určené bratru Františkovi, a moje fiktivní odpovědi.

Píšeme si o našich všednodenních radostech a strastech. Nějaké chození s pány na led a epigramatické šlehy, to už bylo v té době Havlíčkovi cizí a kdesi v nenávratnu za ním. Středobodem jeho zájmu se v Brixenu staly včely. Obrazně řečeno, na jejich plástech je kniha Dopisy vystavěna.

Havlíček, coby bytostný pokrokář, se na základě náhodné četby v jakémsi časopise zapálil pro tehdejší z hlediska včelaření revoluční novinku: úl s pohyblivými plástvemi, který zrovna vynalezl slezský kněz Jan Dzierżon. Včelaření se mělo stát podstatnou součástí Havlíčkova ekonomického podnikání, které po propuštění hodlal rozjet ve velkém.

V dopise z 28. února 1845 o tom píše: Já nyní zrovna zadám k řediteli nejvyšší policie žádosť, kterou ti zde doslovně kladu… Nediv se, že je to tak krátké, učiní beztoho jen to, co budou chtít, a drželi by mě ještě za blázna, že je přesvědčovati chci. Ostatně jim povídám dost: že mám v úmyslu místo novin presovat v Brodě olej ze sympathie pro presy, a tuto nevinnou sympathii snad mi za zlé pokládat nebudou; že se ale o svou rodinu starat musím, s kterou za 500 zl. stř. ročně žít ani kapitály dělat nemohu, to oni vědí tak dobře jako já. Kdyby byli tenkrát v roku 1851 jen týden počkali…, jsem přesvědčen, že by mne nebyli nikdy konfinírovali, obzvlášť kdyby byli viděli, že se chápu opravdu oekonomie a fabrikace oleje!

Jak z historie víme, jeho plán se nezdařil. Pokud by byl podnikatelem stejně dravým, jako byl novinářem, byla by pole široko daleko kolem Brodu oseta řepkou na olej. Na jaře by bylo všude žluto, což by bylo k vzteku. Na druhou stranu boží mlýny melou spravedlivě, na takové podnikatele se časem zapomene, na rozdíl od Havlíčka, kterému na Olšanech plápolá i ode mne svíčka.