Článek
Pro apoštoly nové politiky je Trumpovo zvolení kýženou výhrou lidu nad zkorumpovaným systémem. Paradoxem je, že ho do velké míry umožnil právě (volební) systém. Clintonovou volilo o 2,2 miliónu Američanů víc než Trumpa, který měl procentuálně nižší zisk než před čtyřmi lety jiný republikán, Mitt Romney, symbol selhání. Problém je, že ve velkých státech jako Kalifornie Clintonová vyhrála o milióny hlasů a v malých těsně prohrávala. A to volební systém, který dává ve státech všechny volitele vítězi, tvrdě trestá.
V historii USA není situace, kdy se prezidentem stal kandidát s menším počtem hlasů, zcela výjimečná. Nikdy však neprohrál kandidát, který by měl takovou převahu jako Clintonová. K prezidentství jí stačilo získat 107 tisíc hlasů namísto v Kalifornii v Pensylvánii, Michiganu a Wisconsinu. Nezpochybňuje to Trumpovo vítězství, jen příběhy, které si o něm vyprávíme. Pokud by Clintonová onu asi tisícinu voličů urvala ve „správných“ státech, bavili bychom se teď nejspíš o triumfu liberální demokracie a hodnot otevřené společnosti. A byla by to podobná iluze, jakou si dnes vytváříme okolo Trumpa.
Volby, jež jsou příznakem změny myšlení voličů, se vyznačují významným přelivem ke kandidátovi druhé strany. To se povedlo Reaganovi. Letos se nic takového nestalo. Clintonová ztratila oproti Obamovi mezi mladými a minoritami jen mírně a Trump tyto voliče nezískal. Těžil z vyšší účasti těch, kteří předtím nevolili. Tím segmentem, který se posunul od demokratů k republikánům, byli běloši bez vysoké školy ze Středozápadu. Tato z celostátního hlediska malá skupina nakonec vinou volebního systému rozhodla.
Není úplně pravda, že se tito voliči kulturně zradikalizovali a změnili své cíle: stále chtějí hlavně stabilitu sektorů, které jim dávají práci. V roce 2012 uvěřili Obamovi s jeho slibem zachránit automobilový průmysl, letos Trumpovi s jeho bojem proti imigraci a mezinárodním obchodním dohodám. Clintonová těmto lidem nenabídla skoro nic.
Rozhodovala rovněž témata, která z evropské perspektivy obvykle přehlížíme. Před volbami jsem se v Ohiu bavil s lidmi, kteří opovrhovali oběma kandidáty, ale hlasovali pro Trumpa, aby zabránili regulaci prodeje a vlastnění zbraní. Volby se konají v lovecké sezóně a hovor se na tamním venkově k lovu stočí asi tak často jako u nás k fotbalu.
Nepříliš šťastně tam vyzněla také negativní kampaň demokratů. Viděl jsem lidi, kteří na zdůrazňování Trumpovy nekompetentnosti reagovali jako na potvrzení toho, že šlape „Washingtonu“ na kuří oka. Nebylo lepší tvrdě pracujícím bílým mužům připomenout, že Trump je součástí korporátní elity, která desetiletí ohýbá americkou demokracii, často v jejich neprospěch? Clintonová, na rozdíl od svého soupeře z primárek socialisty Sanderse, ovšem není ideálním poslem takové kritiky.
Podstatná role dílčích témat a negativní kampaně vysvětluje jeden paradox voleb. Okolo 60 % voličů v exit pollech označilo Trumpa za nevhodného pro úlohu prezidenta. Část z nich ho ale přesto volila, protože Clintonová pro ně byla větším zlem. Předpokládali, že republikáni svého kandidáta srovnají, nebo u nich rozhodla témata jako imigrace či zbraně.
Americký volební systém historicky přeje spíše republikánům. Od roku 1876 proběhlo v USA dvanáct prezidentských soubojů, které skončily rozdílem do 3 %. U devíti systém pomohl právě „červeným“. Ve čtyřech případech je dostal do Bílého domu, byť získali menší počet hlasů. Je to náhoda?
Faktem je, že volič ze třinácti tzv. swing states může svým hlasem ovlivnit výsledky výrazněji než občan tradičně „červených“ či „modrých“ států. Zajímavým důsledkem je vyšší váha hlasu bělochů a obyvatel venkova. Americkou populaci tvoří běloši z 63 %, ve swing states je to přes 72 %. Nadreprezentováni jsou tam i lidé z rurálních oblastí.
Snížená váha hlasu nebílých a městských obyvatel je posílena i tím, že takřka šest miliónů lidí bylo v USA v minulosti zbaveno volebního práva, protože byli odsouzeni. Často jím nedisponují ani ti, kteří už opustili vězení. Nadprůměrně jsou mezi nimi zastoupeni právě obyvatelé měst a etnické minority. Jen na Floridě takto nemůže volit 10 % dospělých.
Systém není nespravedlivý jen v jiné váze hlasů. Když se ve volbách bojuje vlastně jen o třináct států, kampaně se zaměřují na problémy relativně malé části obyvatel. Řada swing states leží kolem Středozápadu, proto volbám dominovalo téma upadajícího průmyslu. Potřeby voličů z Kalifornie, které trápí drahé školné a bydlení a sucha, z Chicaga, kde je problémem kriminalita a sociální vyloučení, nebo z Jihu s jeho konzervativními křesťanskými tématy mají menší ohlas. O tyto státy se nehraje.
Rychle se rozpadajícím mýtem je rovněž přesvědčení, že Trump vymete z Washingtonu lobbismus. Hned několik členů jeho týmu včetně hlavního kandidáta na ministra financí jsou bývalí zaměstnanci či lobbisté Goldman Sachs. „Reformu“ ochrany životního prostředí má vést zástupce think-tanku podporovaného těžebním a automobilovým průmyslem. Trump plánuje zrušit Dodd-Frankův zákon regulující od dob finanční krize Wall Street. Chce odvolat Obamův zákaz posílat federální vězně do privátních věznic a šéfem spravedlnosti jmenuje zastánce kriminalizace užívání drog a dlouhých trestů. Právě z těchto věcí prosperuje americký byznys s vězněním.
Po Trumpově zvolení vzrostly akcie farmaceutických korporací, protože na rozdíl od Clintonové nechce zvyšovat jejich regulaci v rámci skandálně předraženého amerického zdravotnictví. Kandidát na vládní post Rudy Giuliani po volbách avizoval záměr vrátit se k výstavbě raketové obrany v Polsku a Česku, což jistě ocení zdejší zastánci Trumpa, kteří svého času radar považovali za produkt americké zbrojní lobby.
Trumpovo vítězství je možná dílčí vzpourou pracujícího bílého muže. Její praktická realizace se ale zatím rýsuje jako ohryzávání americké demokracie a veřejných zdrojů korporátními zájmy. Ne že by se to dosud nedělo. Ale kdo ví, zda to nebude jednodušší s prezidentem, který svou politickou legitimitu a sílu ohrožuje nepromyšlenými výroky a nemá ve většině oblastí konkrétní program, z jehož dodržování by se musel zodpovídat.