Článek
Největší vliv na vnímání polistopadové éry mají hodnocení změn ekonomických podmínek života, nálady a důvěry ve společnosti, kvality politické reprezentace, možnosti domoci se svých práv a sociálních jistot. Právě v těchto bodech se liší postoje lidí, kteří celkově vidí polistopadový vývoj pozitivně, a těch, kteří ho vidí negativně. Naopak rozvoj možností cestovat a nabídky zboží a služeb je sice vnímán pozitivně, ale na celkové hodnocení má jen malý vliv.
Upozorňuje nás to na důležitou věc. Zpětné vnímání posledních 25 let silně ovlivňují mimo jiné socioekonomické faktory. Proto mají vedle připomenutí dnešních svobod a strnulosti a bezohlednosti socialistického státního aparátu smysl i analýzy životní úrovně.
S výročím revoluce se opět objevily statistiky srovnávající, kolik jablek, piv, lahví mléka nebo pánských košil si kdy mohl koupit za svou mzdu člověk s průměrným platem. Vycházejí jednoznačně příznivě pro současnost. Zlepšení je až řádové, což vyvolává otázku, jak vůbec někdo může hodnotit vývoj životní úrovně negativně. Tato srovnání však mívají několik slabin.
Za prvé: intuitivně vyznívají jako porovnání kupní síly lidí ve středu společnosti. Člověk s průměrnou mzdou dnes ale často patří do nejbohatší části českých domácností. Příjmově jsou pod ním dvě třetiny pracujících a drtivá většina ekonomicky neaktivních. V roce 1989 byl takový člověk díky menším rozdílům v platech a nižšímu počtu nezaměstnaných a důchodců oné středně příjmové domácnosti výrazně blíže. Srovnáváme tedy nesrovnatelné. Za druhé: konec osmdesátých let je dobou nejen politického rozkladu, ale i ekonomických problémů. Došlo k navýšení řady cen, což ovlivnilo kupní sílu populace. A hlavně za třetí: srovnání často neobsahují výdaje na bydlení a energie. Jejich ceny rostly od Listopadu rychleji než mzdy, před revolucí dle různých zdrojů tvořily 15–19 % výdajů domácností, dnes sahají k 30 %.
Pokud bychom místo průměrného pracujícího vzali středně příjmovou domácnost, srovnávali počty koupitelných jablek či košil po zaplacení bydlení a proti současnosti postavili nejlepší roky osmdesátých let, dostaneme se k méně příznivým výsledkům.
Celou analýzu lze ale pojmout systematičtěji. Podle MPSV byly loni reálné příjmy domácností zaměstnanců o 26 % vyšší než v roce 1989. Ne všichni lidé v aktivním věku se ale mají lépe. Pod úrovní potenciálních „starých příjmů“ ze svých oborů jsou nezaměstnaní. Mírně si pohoršily nízkopříjmové domácnosti s dětmi a celkově stagnovaly reálné mzdy v nekvalifikovaných profesích, a v některých oborech (horníci, řidiči, obsluhy strojů) dokonce klesly. Z hlediska společnosti nejde vždy o negativní trendy – příjmy dnes více odpovídají prestiži a komplikovanosti povolání. Ale slévači na grafy s vývojem tzv. statusové konzistence většinou nedají.
Reálná výše starobního důchodu je o 11 % vyšší než v roce 1989. Životní úroveň důchodců vzrostla o trochu více, protože větší počet jich má přivýdělky či jiné příjmy. Vzrostly ale i nerovnosti v příjmech důchodců a zejména nerovnosti ve výdajích – díky nárůstu nákladů na bydlení a zdraví dnes jejich životní úroveň výrazně závisí na tom, kde žijí, zda bydlí sami a na jejich zdravotním stavu. Celkově lze z dat ČSÚ odhadovat, že reálné příjmy 15–20 % dnešních důchodců jsou pod úrovní průměrného důchodce z roku 1989.
Životní úroveň většiny obyvatel tedy stoupla, v některých případech výrazně. Existuje ale podstatná menšina, která si proti období konce komunismu pohoršila. Její velikost není snadné určit, ale nebude příliš vzdálená od 19 % respondentů, kteří ve výzkumu pro ČT deklarovali, že vnímají vývoj v posledních 25 letech negativně.
Daniel Prokop
Socioekonomické faktory ovlivňují pocity z polistopadového vývoje také nepřímo. Některé nově nabyté svobody jako možnost cestovat a kupovat kvalitnější zboží a služby totiž chápe chudší část společnosti jako čistě teoretické (40 % obyvatel si nemůže dovolit týdenní dovolenou v zahraničí). V posledních pěti letech ji navíc silněji postihly například vlny exekucí, což podlomilo její důvěru v rovnost a vymahatelnost práva – dalšího důležitého parametru hodnocení polistopadové éry.
Mytický Orfeus se na cestě ze záhrobí nemohl ohlédnout za slábnoucí ženou Eurydikou, aby ji neztratil. S porevoluční cestou je to zřejmě opačně. Máme pokušení se za slábnoucími neotáčet, abychom se nerušili ve zpěvu. Ale měli bychom. Výroční výzkum pro ČT není jediný, který ukazuje závislost legitimity nových demokracií na socioekonomických podmínkách, které vytvářejí. Podle CVVM si dnes jen menšina nízkopříjmových myslí, že demokracie je nutně nejlepší typ vlády, a v době ekonomické krize mezi nimi byl viditelnější nárůst některých znepokojivých trendů (rozpad důvěry k institucím, protiromské nálady). I mezinárodní analýzy ukazují, že životnost porevolučních demokracií je odvislá také od jejich ekonomické prosperity. Udržení skutečných hodnot a důležitých svobod je zkrátka závislé i na těch, o kterých v revolucích a při jejich oslavách tolik nemluvíme. Bavit se o nich bez příkras a účelovostí není obhajobou minulosti, ale obranou proti jejímu návratu.
