Úvod do praktické sociologie: Otázky krajských voleb

Hnutí ANO má dle výzkumu pro ČT nejvyšší volební potenciál ve většině krajů. Ten ale mělo i v eurovolbách, kde kvůli neúčasti svých voličů propadlo. Data Medianu a STEM/MARK navíc ukazují, že na zisk kolem 22 %, který v krajích může stačit na vítězství, aspirují vždy dvě až čtyři strany. Volby tedy mohou skončit triumfem Babišova hnutí, ale i těžce interpretovatelnou změtí, kdy v několika krajích vyhraje ČSSD, na další dosáhnou Starostové, KSČM či lidovci a kdy zisky vítězů budou tak nízké, že jim ani nemusí zaručit hejtmanské křeslo.

U ANO je zřetelný posun od úspěšných voleb v roce 2013. Tehdy oslovovalo zejména střední třídu, lidi pod 60 let a nadprůměrnou podporu mělo mezi vysokoškoláky. Tuto pozici si v některých bohatších krajích drží. Ale zároveň se posunulo mezi starší a méně vzdělané a v chudších krajích se stává protestní alternativou pro lidi nespokojené s kvalitou svého života.

ANO loví v řadě voličských rybníků, což znamená vysoký volební potenciál, ale nese to s sebou také úskalí. Hnutí se nemůže v kampani zaměřit na zájmy jedné skupiny, aby neodlákalo druhou. Babišovo xenofobní plkání o táboře v Letech může posílit jeho pozici u frustrovaných voličů ze severozápadu, ale oslabit ji v bohatších regionech. Chlubení se valorizací penzí pomůže u důchodců, ale může znejistit pravicové voliče preferující snižování rozpočtového schodku.

Proto také ANO sází na neutrální kampaň založenou na tématech efektivního řízení, lepšího Česka a boje proti starým strukturám. Kdo by něco namítal? Problém je, zda dokážou takto obecná hesla zmobilizovat voliče, což je v krajských volbách kvůli malé účasti klíčové. Jiří Paroubek si v roce 2008 nepřivlastnil tématem zdravotnických poplatků nové zástupy, ale přesvědčil tradiční podporovatele ČSSD, že krajské volby mají smysl.

ANO se v celostátních průzkumech už dva roky pohybuje v průměru mezi 24–28 %. Stabilita je to však jen zdánlivá. Hnutí se jako celek výrazně posouvá směrem ke starším lidem. Důvodem může být Babišův příklon k prezidentovi, bulvární kritika „nových rizik“ jako imigrace či jeho částečný ústup z pravicového étosu. Babiš dnes může krást i komunistům – 20 % potenciálních voličů KSČM v krajských volbách zvažuje volbu ANO.

Vědomí tohoto posunu je na politice ANO patrné. Babiš ustoupil u zastropování věku odchodu do důchodu a zároveň si politicky přivlastnil zvyšování valorizace penzí. Na vlastní voliče myslí i další strany. KDU-ČSL přišla s návrhem na snížení odvodů v menších obcích kvůli reálnému problému jejich vylidňování, přitom lidovci jsou tradičně silní právě v menších obcích zejména na Moravě.

Říká se, že podobné „celostátní páky“ v krajských volbách fungují. Nicméně když v roce 2008 Paroubek vyhrál s nabídkou hrazení zdravotnických poplatků krajem, bylo to tím, že se trefil do nenáviděného symbolu pravicové vlády, a hlavně tím, že nabízel jasný obchod: tam, kde zvolíte ČSSD, budou poplatky hrazeny. Volič sociální demokracie musel k volbám, aby se dohoda naplnila, k účasti měl tedy zřejmou pragmatickou motivaci. Ta u důchodů, snižování odvodů či snaze rozehrát imigrační téma absentuje. Kraje v tomto nemají pravomoce. Volič nezískává nic než pocit, že podpořil stranu, která na něj myslí.

Může se stát i to, že celostátní páky nezafungují a uspějí spíše lokální subjekty, které se více zaměřují na problémy v tom kterém kraji. Jejich úspěch by přitom mohl změnit politickou mapu i před sněmovními volbami. Narušit hegemonii ANO v příběhu o „změně starých struktur“ a nabídnout protiváhu k duelu ČSSD a ANO, který tu zatím dominuje a pohlcuje veškeré politické spory, a tím nuluje pravicovou i levicovou opozici.

Data ČT potvrzují, že účast pod 35 % by tradičně nejvíce pomohla KSČM. Strana má vysoký volební potenciál v Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském kraji, a pokud někde vyhraje, bude to zřejmě v některém z nich. Není to náhoda. Lidé tam hodnotí kvalitu svého života výrazně hůře než ve zbytku republiky. Pozitivně se o ní vyjadřuje jen asi 35 % respondentů, jinde je to až 60 %. A právě lidé nespokojení s kvalitou života častěji volí KSČM.

Jenže volby se konají ve zcela jiné atmosféře než v roce 2012, kdy vrcholily dopady ekonomické krize a u moci byla už dlouho pravicová vláda. Celkově je hodnocení kvality života v krajích v současnosti spíše pozitivní a lidé navíc pozitivně hodnotí její vývoj. Komunisté jsou sice stranou s nejsilnější loajalitou voličů. I tak ale mezi volbami replikují „pouze“ 85 % voličů z minulého klání. A jejich úspěch závisí na příklonu nových nespokojených hlasů a volební účasti.

Komunistům přitom nově konkuruje ANO a značný překryv mají také s koalicí SPD a SPO Tomia Okamury a Jana Veleby. V rybníce nacionalismu malého národa a konzervatismu starých pořádků zkrátka začíná plavat více ryb.

Česká politika se dál tříští. Krajské volby jsou také testem, zdá půjde tento trend obrátit pomocí volebních spoluprací.

Zisky protiimigračních stran asi nebudou takové, jak si je ještě na začátku roku malovali jejich lídři. Ostatně už tehdy byly imigrace a přijímání uprchlíků přes veškerou medializaci slabším volebním tématem než ta tradiční socioekonomická. Ve výzkumu Medianu pro ČT z jara pak toto téma obsadilo 24. místo z 31 testovaných. Protiimigrační strany také trpí tím, že je málo lidí chápe jako kompetentní řešit věci, které kritizují, a právě roztříštěností. Volbu alespoň jedné z nich v srpnu zvažovalo 12–15 % respondentů. Podpora se však dělí mezi řadu subjektů a hodně voličů nakonec uteče k velkým stranám, které se koneckonců k nepřítomným uprchlíkům také nestaví vstřícně. Volby tak mohou dopadnout úplným roztříštěním těchto hlasů či jejich koncentrací u koalice SPD a SPO. Ale nejspíš se potvrdí, že toto téma mnoho stran neuživí.

Na liberální straně spektra proběhne test koalice zelených a pirátů. Ti mají slušné šance na vstup do většiny krajských zastupitelstev, kde společně kandidují. Ani sólové úspěchy u nich nelze vyloučit, ale tady je poškozuje vzájemná konkurence a menší důvěra voličů v to, že překonají hranici 5 %.

Piráti se celorepublikové spolupráce se zelenými bojí. Část jejich voličů vlastně zelené kulturní a ekonomické ideje nesdílí. Krajské volby ale ukážou, zda spoléhání se na tyto hlasy spíše než na liberální koalici nevede k osudu mnoha jejich evropských kolegů, tedy k propadu, který zažili piráti třeba před pár týdny v zemských volbách v Berlíně.