Článek
Pohled do dat ukazuje, že vztah mezi důvěrou v Andreje Babiše a důvěrou v Miloše Zemana se v posledních třech letech znatelně mění. V září 2014 podle CVVM Babišovi důvěřovalo 61 % lidí důvěřujících Zemanovi a 51 % těch, kteří prezidentovi naopak nevěřili. Jistý vztah tu tedy byl, ale nijak silný. O dva roky později Babišovi věřilo 63 % sympatizantů Zemana a jen 33 % jeho odpůrců.
Ukazuje to dvě věci. Zaprvé, pozice Andreje Babiše a Miloše Zemana se na myšlenkové mapě voličů přibližují. A lze předpokládat, že aktuální vládní krize tento trend ještě posílí. Zadruhé, pro lídra hnutí ANO to nemusí mít jen čistě pozitivní efekt. Tento jev je totiž z velké části dán poklesem důvěry v Babiše mezi Zemanovými kritiky.
Zemanovo jednání během vládní krize hodnotí podle průzkumu MEDIANu pro ČT negativně 61 % obyvatel, včetně 45 % jeho někdejších voličů a 40–50 % voličů ANO z roku 2013. Jedním z nejhůře hodnocených aspektů Zemanova prezidentství je dlouhodobě reprezentace úřadu na veřejnosti. Důvěra v něj také zpravidla klesá poté, co se prezident pokusí po stránce personální vmísit do stranické politiky (například po tzv. lánském puči). Není proto překvapivé, že mu přezíravý přístup k premiérovi na Hradě, snaha udělat z demise vlády pouze odstoupení jejího předsedy a oddalování ústavních povinností u veřejnosti uškodily.
A na překrytí celé věci milostí pro Jiřího Kajínka se také spoléhat nemůže. S tímto rozhodnutím sice dle průzkumu MEDIANu souhlasí těsně nadpoloviční většina respondentů, ale jen 39 % lidí a polovina Zemanových voličů z poslední prezidentské volby věří, že Zeman milost uděluje skutečně z přesvědčení o Kajínkově nevině či dostatečnosti trestu.
Je ale také nutné zdůraznit, že propady důvěry v Miloše Zemana v minulosti trvaly vždy jen tři až čtyři měsíce. Prezidentské volby se budou konat na začátku roku 2018 a dnešní události v nich již nemusejí sehrát zásadnější roli. Sněmovní volby však budou dřív. I dočasný pokles důvěry v prezidenta tak může znamenat problém pro Andreje Babiše, zvlášť jestliže bude pocit jejich spojenectví dál sílit.
Daniel Prokop
Skupina lidí, kteří důvěřují Andreji Babišovi i Miloši Zemanovi, tvořila v uplynulém roce asi třetinu české voličské populace. Kdo jsou tito voliči, kteří budou v případě posilování vztahu mezi oběma politiky na podzim a v zimě jádrem jejich elektorátu?
Jde často o občany ve věku 50 až 69 let. S životní úrovní je spokojena méně než polovina z nich (z těch, kteří Zemanovi i Babišovi nedůvěřují, je s ní spokojeno 64 %). Nejde však o lidi extrémně chudé. Mívají střední vzdělání a mírně podprůměrné příjmy, což v Česku bohužel pořád znamená, že vydělávají relativně málo.
Sdílejí také podle CVVM kritičtější pohled na vývoj od roku 1989. Podle 54 % z nich se aspoň v některých ohledech žilo před Listopadem lépe, z těch, kteří Zemanovi a Babišovi nedůvěřují, si to myslí 40 %. Rozdíl mezi oběma skupinami přitom není jen v hodnocení proměny životní úrovně, ale zejména v otázkách, jako jsou rovnost před zákonem a možnost ovlivňovat politická rozhodnutí.
Dalším zajímavým aspektem je přístup ke globálním otázkám. Obě skupiny se podle CVVM od sebe takřka neliší, když přijde na hodnocení důležitosti a nebezpečnosti migrační krize či činnosti Islámského státu pro mezinárodní situaci. Lidé důvěřující Zemanovi i Babišovi však tyto jevy podstatně více považují za nebezpečné i pro Česko.
Pro sympatizanty obou politiků je tak kromě většího zklamání z polistopadového vývoje typická i tendence nacionalizovat globální rizika, ačkoli jejich reálný dopad na Česko byl zatím omezený. Tato nedůvěra v současný řád věcí a obava před novými riziky souvisejí s tím, že tito lidé mají častěji sklon chovat se jako tzv. autoritářská osobnost. To se ve výzkumech projevuje důrazem na pořádek, na vyšší tresty i důvěrou v autoritativní lídry.
Mezi stávajícími voliči ANO tvoří lidé důvěřující Babišovi i Zemanovi 60 % a toto číslo v čase stoupá. Souvisí to s tím, jak se proměňuje elektorát celého hnutí. Mezi lidmi ve věku 50–69 let vzrostla podpora ANO podle dat MEDIANu během loňského roku z 22 na 33 %. Hnutí naopak ztrácelo mezi lidmi pod 50 let. ANO se tak stalo preferovanou alternativou pro voliče v předdůchodovém a raném důchodovém věku.
Babiš zde těží ze dvou společenských trendů. Zaprvé, generace 50–69 let je podobně jako v minulosti spíše konzervativní, ale už není tak levicová. Podle výzkumu MML-TGI se v letech 2007 až 2009 v této věkové skupině hlásilo k levici 31–33 % lidí, dnes už je to jen 27–28 %. Za druhé, mezi lety 2007 a 2016 lze celkově v populaci vysledovat mírný nárůst nespokojenosti s polistopadovým vývojem. Ve věkové kategorii 50–69 let je však razantnější – počet nespokojených vzrostl z 38 na 45 procent.
Dnešní padesátníci a šedesátníci vstupovali do polistopadové éry v první fázi produktivního věku. Jeho konec pak u nich byl poznamenán ekonomickou krizí se všemi jejími negativními důsledky, například v podobě exekucí, poklesu reálné hodnoty platů v řadě oborů i důvěry v instituce a rozpadu tradičně pravicových stran.
Na začátku tisíciletí zklamaná část předdůchodové generace přecházela ke KSČM, tento „návrat ke komunistům“ však mohl být podmíněn tím, že tito lidé ještě prožili větší část produktivního věku za komunismu a tehdejší jistoty jim vytvořily rámec, k němuž se najednou vraceli. Dnes už tento rámec velké části věkové skupiny 50 až 69 let chybí.
Zároveň se u voličů hnutí ANO v tomto věku až paradoxním způsobem kombinuje nadprůměrný sklon k individualistickým postojům (Každý by měl být sám zodpovědný za to, jak se mu daří – 59 %, V životě všechno něco stojí – 76 %), který sdílejí s pravicovými voliči, a požadavek paternalistického státu (Stát by měl zabezpečit přijatelnou životní úroveň pro každého – 65 %), který sdílejí s levicí. V souladu s voliči dalších populistických stran pak deklarují své znechucení z politických čachrů a nedůvěru k médiím.
Není jasné, zda by Babišovi přibližování se Zemanovi do budoucna více pomohlo, či uškodilo. Na jedné straně si tím hnutí ANO posiluje vlastní jádro voličů a pomáhá mu to v přetahování příznivců KSČM a ČSSD, pro které je sociální konzervativismus důležitější než levo-pravá osa politiky. Na straně druhé tím hnutí omezuje svůj potenciál stát se catch-all stranou mířící i na většinu liberálních voličů. Výsledkem může být pro ANO pokles preferencí. Ale klidně i jejich stagnace, oslabení levicově konzervativních stran a posílení liberální středopravice.
Pokud budou dál sílit trendy v pohybech elektorátů, vypadá to na formování menšinové, ale důležité skupiny voličů, kterou pocit zklamání z polistopadového snu a obavy před novými riziky vedou místo do náruče KSČM k silným lídrům antipolitické a autoritářštěji formulované politiky. Zeman s Babišem mohou tuto skupinu a její angažovanost posilovat, ale volit tito lidé budou i poté, co oba politici odejdou ze scény.
