Hlavní obsah

Tomáš Mazal: Holky a muzika

Právo, Tomáš Mazal, SALON

Do Náchoda se Škvoreckého románem Zbabělci

Foto: Bára Olmrová

Bára Olmrová: Múzy nad pivovarem, leden 2012, exkluzivně pro Salon

Článek

Josef Škvorecký byl od samého dětství psavec psaním posedlý. Nebudu zapírat, nečetl jsem od něj zcela všechno. Mnohé eseje jsem jen zběžně přehlédl, některé knihy prolistoval, detektivky vynechal úplně. O to více mě však oslovily a uchvátily jeho rané povídky z počátku padesátých let minulého století: Divák v únorové noci, Zákony džungle, Konec Bulla Máchy. Odehrávají se v příkré době kolem únorového puče v roce 1948 a ta beznadějná budoucnost z nich do mých čtenářských očí dýchá dodnes. Nejdůležitější jeho knihou, a dokonce knihou mého života jsou pak Zbabělci.

Vždy je mám na dosah ruky, stále se k nim vracím, jsem jimi udiven, oslněn. I proto, že je Škvorecký psal pro jistou Marii Štichovou, do které se tehdy beznadějně a trýznivě zamiloval.

Někdy z jara 2004 se mi díky nahodilému setkání právě s paní Štichovou dostalo do ruky několik Škvoreckého rukopisů, svazek fotografií, a především dvě tlusté strojopisné knihy, bezmála 800 stran v tuhých omšelých deskách s vlastnoručními opravami a škrty autora. Nadepsány byly slovem ZBABĚLCI.

Při důkladné prohlídce jsem v předsádce první knihy, pod papírovou lepenkou našel cosi ukryto, přelepeno, uschováno. Byla to mapa Náchoda, kterou si Škvorecký v době psaní Zbabělců opatřil vlastní legendou a patřičné události z děje svého románu do ní číselně i graficky zakreslil.

Velké dobrodružství mohlo začít. Ale ještě před ním jsem navštívil v Praze „Irenu“ a v Náchodě „Marii“, kdysi krásné mladé dívky z „Kostelce“, ony neuchopitelné objekty touhy mladistvého Škvoreckého. Pozorně jsem naslouchal jejich vyprávění a vzpomínkám, ve kterých se navracely do doby sice protektorátní, ale také do doby svého krásného mládí, do bezstarostných studentských dní protkaných prvními láskami.

S Alešem Formánkem a Jardou Blahošem jsme se podle Škvoreckého mapy a s jeho románem v ruce vypravili do spisovatelova rodného města. Tehdy na mě znovu mocně a zcela jinak zapůsobil celý ten příběh Zbabělců.

Jako by mě někdo stiskl pod krkem, přidusil podivnou melancholií, bezbřehým steskem. Procházeli jsme současným Náchodem, ale zároveň městem a příběhem mizejícího času mladosti, pomíjivosti dívčí krásy i zapomínání. Příběhem kdysi mladých lidí a zároveň nikdy nekončící lásky. Procházeli jsme Náchodem a okolní krajinou už s jinými obyvateli, jiným pulsem a rytmem života, Náchodem nových časů, ale přece Náchodem s věčným příběhem milenců a platonických lásek, samou esencí namíchanou Škvoreckým do Zbabělců.

Nakonec jsme doputovali, nevyhnutelně, přitahováni jako ručička kompasu k pólu, do legendární hospody Port Arthur. V dobách protektorátu se tam scházeli Dannyho přátelé, milovníci jazzu, poloutajená swingová kapela zde měla něco jako zkušebnu.

Foto: Jaroslav Richter, ČTK

Josef Škvorecký na snímku z roku 2004

No jasně, pro ně tehdy i pro nás dnes byly důležité holky a muzika. A myšlení na ně. V téhle hospodě, kde se zastavil čas, ba dokonce ustrnuli i štamgasti, jsme se my tři poutníci posílili pivem a osvěžujícími likéry natolik vydatně, že ještě druhý den odpoledne přetěžce jsme stoupali na vrch Dobrošov, kde jsme se rozhodli poklonit ještě třetí dívce z „Kostelce“ – tajemné a záhadné „Nadě“.

Příběh nejen z románu, ale i mladistvého Josefa Škvoreckého byl reinkarnován, prožit.

A tak jako se všechny ty příběhy do našich životů stále v různých podobách vracejí, tak i my, novodobí zbabělci, se ještě spolu s Petrem Rýgrem do Náchoda rok co rok v červnu vracíme a opět prožíváme to velké dobrodružství byť možná zanedbatelného významu, znovu velebíme Josefa Škvoreckého a opětovně si s ním říkáme: „Miluji vás. Proto nezoufejte!“

Tomáš Mazal je autorem vzpomínkově reportážní knížky Putování k Port Arthuru. Cestopis zbabělců (Lithos 2007).

Související témata:

Výběr článků

Načítám