Tma. Sloupek Štefana Švece

Dnešní děti si poetickou pravdu, že ve tmě vidíme dál, snad až na konec vesmíru, už jen tak neprožijí. Březinova naděje, že smrt coby nejzazší tma snad otevírá dveře k něčemu, co bez ní nevidíme, je pro ně jen chytrolínskou konstrukcí. Nepodepře ji zážitek. Úžas, který pramení z pohledu na nekonečné nebe každý večer.

Když dnešní děti v noci vyjdou ven a podívají se vzhůru, vidí hnědožlutou kaši, kterou v lepších dnech matně prosvítí pět puntíků souhvězdí Kasiopea a sedm Velkého vozu.

Můžou si samozřejmě koupit domácí planetárium. Existují už dneska parádní, programovatelná, budou vám celou noc točit oblohou podle skutečnosti a užijete si i meteority. Atavismy fungují, stejný pohled nás statisíce let přiváděl k vytržení, takže se dětem bude líbit. Ale marná sláva – pořád jde jen o světýlka na stropě a na stěnách. Uděláme pod nimi „jé“ a budeme se cítit příjemně, ale vesmír nám to v duši neprobudí. Jediná mysticky fungující obloha je ta skutečná.

Lampy na ulicích, u přechodů pro chodce, u dálnic, světla v oknech, ozářené památky, neony, svítící billboardy, velkoplošné obrazovky, Signal festival, světla aut, vlaků a tramvají, to všechno dělá svět barevnější. Svět zábavnější, pestřejší, až se nám bulvy točí, a taky bezpečnější. Minimálně je na osvětlených přechodech míň přejetých nočních chodců.

Za bezpečí a hru svítících barev jsme prodali tajemství a poezii. Asi jde o dobrý obchod, o tom žádná. Ale pořád je to něco za něco. Děti, pro které je pohled do vesmíru méně častým zážitkem než cesta letadlem, o cosi přicházejí.

Co s tím? Možná bude stačit uchovat pár skanzenů tmy. Neosvětlovat cesty a samoty do nekonečna. Nechat tajemství třeba aspoň horám. Pokud už některé děti vyjedou na lesní tábor do Beskyd či na Šumavu, dva týdny hvězdných nocí jim v duši můžou probudit nepokoj. Stesk a touhu po nebezpečí, které nás přesahuje a jehož překonání jediné je hodno lásky.

Nebudou to umět vyslovit, tak jak to neuměly vyslovit děti před nimi, pokud se nenarodily do kůže učitele Jebavého, přejmenovaného na Otokara Březinu. Ale třeba se jich noční dálky aspoň dotknou.