Článek
Režisérka Anna Klimešová a dramaturg Petr Erbes začali o inscenaci uvažovat v době covidové pandemie, kdy se mnoho lidí ocitlo stejně jako Juráček s Horákovou na několika metrech čtverečních sami se sebou. Jenomže postavit inscenaci jenom na aspektu „ponorky“ a chybně zvoleného životního partnera se ukázalo liché. Tvůrci se totiž příliš soustředí na vnější stránku soužití a pominuli nadčasovost příběhu a zásadní otázky, které Horáková v knize klade sobě i čtenáři.
Diblík a ochlasta?
Inscenace O Pavlovi osciluje mezi stand-upem, groteskou a vztahovým dramatem, přičemž jí citelně schází smysluplný dramatický oblouk. I kvůli tomu zůstaly různé podoby lásky, nenávisti a boje o svobodu jen v rovině vnějšího sledování chování dvou hlavních postav a celek postrádá vnitřní kohezi.
A to přesto, že knižní předloha je čitelná také díky tomu, že máte již od začátku tušení, že to všechno špatně dopadne. Daňa Horáková, navzdory žánru autobiografie, pracuje s napětím i čtenářským očekáváním. Na divadle však přihlížíte komickým scénkám, které jsou sice někdy skutečně vtipné a dobře zahrané, ale nejsou svázané žádným kontextem. A divákovi mrazivou situaci, kdy žena v cizí zemi živí svého muže, který zůstává v posteli sám se sebou, zdrogovaný a opilý, plný pochybností o vlastních tvůrčích schopnostech, nijak nepřiblíží.
Nejbližší představení inscenace O Pavlovi se hraje v Divadle Na zábradlí 12. září.
Nepomáhá tomu ani Anežka Kubátová, která se často uchyluje k roli jakéhosi retro diblíka. Zdatně sice napodobuje Horákové dikci, a naplňuje tak tvůrčí záměr autorské dvojice zachovat tón knihy a zdůraznit Daninu činorodost, ale co fungovalo v knize, nefunguje na jevišti. Pavla Juráčka pak hraje Michal Bednář, který se fyziognomicky ani svou podstatou na roli nehodí. V jeho podaní není Juráček ani toxický, ani děsivý. Je to směšný ochlasta (ano, i takovou stránku Juráček měl, ale nebyla jediná), který chodí po pódiu v odrbaném tílku od ničeho k ničemu a je tu jenom proto, aby zvýraznil morální bezúhonnost své partnerky, která by mimochodem také stála za hlubší uchopení.
Pravda je nakonec hojivá. Daňa Horáková napsala knihu o nelehkém vztahu s filmařem Juráčkem
Ačkoli se Horáková snažila být v knize nestranná, tato inscenace by se mohla jmenovat O Daně. Je zde patrný záměr vyzdvihnout zejména její emancipovanou stránku, o té druhé, submisivní a nesebevědomé, se víceméně mlčí. Přitom právě ta ji na čas zcela přemohla a umožnila Juráčkovi otravovat její duši.
Temná stránka Pavla Juráčka je potlačena a jeho charakter je modelován jiným aspektem jeho osobnosti, a sice věčným dítětem stiženým hypochondrií, které potřebuje mateřskou péči a klid. Jako by režisérka s dramaturgem chtěli jeho vliv na Horákovou shodit a podsouvali divákovi příběh o tom, že si jen vzala neschopného lempla.
Schematické zobrazení silné ženy a slabošského muže je ale daleko tomu, co chtěla Horáková ve své knize vyjádřit.
Mezi Kubátovou a Bednářem navíc nefunguje žádná chemie, a tak jsou jejich milostné scény pojaty trapně a nedaří se zahrát pouto, které je svazuje i ničí.
Otázka svobody
Příběh Dani Horákové a Pavla Juráčka je v tomto podání jakousi bizarní epizodkou v jejich životě, nebo spíše manželskou krizí, která skončí náhlým odjezdem zdecimovaného Juráčka zpátky do Československa, kdy si Daňa může konečně oddechnout. Zatímco Horákové se v knize podařilo podat čirý existencialismus, Divadlo Na zábradlí jako by si nebylo jisté, jak na to.
Daňa Horáková
Když totiž zůstanete jen u toho, že se jedná o příběh dvojice uvězněné v garsonce, která se občas pobije, jindy pomiluje, a nesáhnete hlouběji do lidského nitra, zbude vám jen konání, které postrádá logiku, a nakonec i to násilí je jaksi vlažné a nahodilé. Vězení duše se stává pouze vězením zdí.
Kde je ten depresivní, predátorský Juráček, který skončil nakonec tak, že stál u baru a čekal, až ho někdo pozná a pozve na panáka? Kde je ten šok ze surové západní svobody, na kterou hvězda československé nové vlny nebyla připravená, a nakonec ji v těžké depresi zcela odmítla, uvězněná ve své vlastní nesvobodě, zatímco Daňa se s novou situaci poprat dokázala? Kde je Juráčkův strach, že je možná jen průměrný a jeho úspěch byl krutý omyl? Kde je to jejich hluboké vzájemné neporozumění, z něhož pramenily spory, které byly zároveň hnací silou jejich vztahu?
Úspěšnější emigranti
Co se naopak podařilo uchopit velmi dobře, jsou návštěvy úspěšnějších emigrantů. Tam ona grotesknost funguje a daří se otevírat i otázku, nakolik musí být člověk adaptabilní na systém a vykašlat se na nějaké kamarádství, aby uspěl. Nad zobrazením emigrantské komunity, která má vítěze i poražené a funguje jako klaustrofobní prostředí, kde kvetou kamarádšofty, intriky i falešné dojímání se, si konečně můžete coby diváci lámat hlavu, jak byste se v dané situaci chovali vy.
Daňa Horáková a Pavel Juráček ve svatební den, únor 1979
Během četby knihy ani sledování inscenace si nelze nevzpomenout na řadu smutných příběhů v dějinách české literatury.
„S emigrací je to stejné jako se vším. Buď jsou k ní lidé nadaní, nebo ne. Ti první zpravidla vědí, kam jdou a čeho tam chtějí dosáhnout. Ti druzí jen odněkud utíkají,“ prohlásila kdysi básnířka Viola Fischerová, která žila několik let ve Švýcarsku a jejíž muž, spisovatel Karel Michal, tam spáchal sebevraždu.
A právě prostřednictvím návštěvy adaptabilního Miloše Formana, hvězdy hollywoodské kinematografie, u outsiderů Juráčků v jejich chudém bytě si konečně můžete naplno prožít Juráčkovu drtivou životní porážku.
