Hlavní obsah

Stín Kekule. Sloupek Štefana Švece

Právo, Štefan Švec, SALON

Pražský dům U Černého beránka stojí na rohu Husovy a Řetězové ulice. Od roku 1429 v něm žil staroměstský písař Mikuláš Žežulka z Horažďovic. Byl to muž vzdělaný a noblesní, proto mu prosté přízvisko Žežulka nevyhovovalo. I přeložil si ho na vznešenější latinské Cuculus. Pražané byli ovšem v 15. století skoro stejní jako dneska a nebohému písaři přišlo jeho snobství draho. Už nikdy mu nikdo neřekl jinak než Kekule.

Foto: Milan Malíček, Právo

Štefan Švec (1978) je publicista a kritik.

Článek

Písař Kekule při cestách domů občas v Řetězové ulici potkával Jiříka, vnoučka jiného písaře. Nejvyššího písaře Království českého Bočka z Kunštátu. Jiřík vyrostl a roku 1441 se sám stal majitelem paláce pánů z Kunštátu v dnešní Řetězové 3. Jako ambiciózní mladík ho přestavěl, zvedl o patro, a vedle toho si rozjel kariéru. V květnu 1458 se stal králem Jiřím z Poděbrad.

Kafka v kostce. Sloupek Štefana Švece

SALON

Toho roku už sice sám bydlel v králově dvoře na místě dnešního Obecního domu (Pražský hrad byl zrovna neobyvatelný), jeho rodina ale ještě několik let užívala palác v Řetězové ulici. A tak se stalo, že se Řetězovou jednoho večera procházel jakýsi měšťanský mladík. Ve svíčkou osvětleném okně paláce uviděl dívku, jak se s hlavou půvabně natočenou dívá na hvězdy. A okamžitě se zamiloval.

Zmocnila se ho láska tak silná, že z ní onemocněl, přestal skoro jíst a celé dny snil jenom o své neznámé. Když se dozvěděl, že jde o Poděbradovu dceru Kateřinu, pochopil marnost svého citu a slabostí klesl na lůžko, na kterém od té doby ležel. Až přesně 365 dnů poté, co spatřil královu dceru v okně, vstal, pečlivě oblékl své vychrtlé tělo do nejlepších šatů a vydal se do Řetězové ulice. Tam zůstal stát pod oknem až do tmy. A zmizel. Od té chvíle ho nikdo neviděl.

Foto: Wikimedia Commons

Mikoláš Aleš: Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem (1878)

Kateřina z Poděbrad byla zasnoubena mladému uherskému králi Matyáši Korvínovi. Vzala si ho a ve svých čtrnácti letech mu v Budíně porodila mrtvé dítě. O pár dní později zemřela též ona. A na dláždění Řetězové ulice se začal objevovat stín, který nikomu nepatřil. Pomalu plul po dlažbě, nevšímal si chodců a zastavoval pod oknem paláce pánů z Kunštátu, kde dlouho toužebně zůstával.

Jsou místa zasvěcená upírům, bytostem bez stínů. Praha je město stínů bez bytostí. Nešťastného mladíka v Řetězové si Pražané všimli, staroměstskými ulicemi se ale takových šine mnohem víc. Jen je ve všeobecném mumraji přehlížíme. Nešťastná mladá Kateřina se potkává s písařem Kekulem a její otec, tlustý král Jiřík, chodí k Týnskému chrámu, kam uložili jeho srdce, když umřel. V roce 1623 srdce jezuité z chrámu vzali a spálili na Staroměstském náměstí. Jejich stíny poznáte snadno, mají širokánské klobouky.

Související témata:

Související články

Země vejpůl? Sloupek Štefana Švece

Společnost se nám poltí. Facebooky planou zuřivými boji, soupeři v předvolebních kampaních do sebe mydlí hlava nehlava, intelektuální publicistika zoufale...

Kafka v kostce. Sloupek Štefana Švece

Pražan Franz Kafka strávil velkou část života na Staroměstském náměstí. Jeho rodina tu postupně žila v několika bytech, otec stěhoval svůj obchod z náměstí do...

Čtyři cesty ke smrti. Sloupek Štefana Švece

V neděli 27. února večer, kdy píšu tenhle sloupek, není jisté, že svět brzy neskončí v jaderné výhni. Ve čtvrtek 3. března, kdy ho budete moci poprvé číst, to...

Výběr článků

Načítám