Štěpán Kučera: Sedmero zákonů Miroslava Bárty

Podobně jako například izraelský historik Yuval Noah Harari se i Miroslav Bárta pokusil napsat populární knihu, v níž nám má porozumění vývoji lidstva pomoci řešit výzvy současnosti a blízké budoucnosti. Na základě svého dlouholetého studia vzestupů a pádů komplexních civilizací, jimž už dříve věnoval několik knih, teď Bárta sestavil sedmero zákonů, „jak se civilizace rodí, rostou a upadají“ – dodejme, že podobně jako on vidí opakující se vzorce civilizačních kolapsů řada dalších autorů.

Vyplývá z nich mimo jiné, že nekonečný růst neexistuje, že kolaps civilizace neznamená zánik, ale proměnu (a skrývá v sobě proto i zrnko naděje), že civilizace jsou založené na sdílených hodnotách a společenské smlouvě, že k udržení své komplexity potřebují dostatek zdrojů levné energie anebo že o úspěchu každé společnosti rozhoduje schopnost přizpůsobit se proměnám přírodního prostředí.

Platnost těchto obecných pravidel Miroslav Bárta vysvětluje přiznaně populárním stylem, mísí myšlenky osobností od Hérakleita přes Ibn Chaldúna po Winstona Churchilla a analýzu vývoje dávných civilizací střídá s osobně laděnými vzpomínkovými miniaturami či komentáři aktuálního politicko-společenského dění, jimž by možná více slušela podoba novinových sloupků.

Historické poznatky má podložené znalostmi z odborné literatury i vlastních expedic, a tyto pasáže tak patří v knize k nejpřesvědčivějším (ačkoli zrovna v příběhu zkázy Velikonočního ostrova Bárta snad až příliš vychází z výzkumu Jareda Diamonda, podle nějž se civilizace na Rapa Nui zhroutila proto, že si lidé zničili vlastní životní prostředí – podle novějších poznatků se však zdá pravděpodobnější, že pro obyvatele ostrova byl zničující až střet s evropskými kolonizátory).

Více otázek vzbuzují části knihy věnované dnešku. Tady jako by autor nechtěl „odzoomovat“ a sestoupil přímo do vřavy kulturních válek. A ačkoli Bárta za jeden z velkých problémů tuzemské současnosti označuje třeba i exekuční byznys, s odkazem na „salonní“ knihu Daniela Prokopa Slepé skvrny, většina jeho tezí bude možná trochu nespravedlivě použita coby střelivo spíš na opačné straně kulturního zákopu; ostatně vydání knihy přivítaly i dezinformační weby – jeden z nich titulkem Klimatičtí aktivisté, křik menšin, zdroje, covid… Vědec studující civilizace a jejich pády odhadl, co nás čeká.

Vezměme pro příklad jeden z procesů, které podle autora můžou přispět k úpadku naší civilizace: „relativizaci tradičního modelu rodiny“ (v jiné pasáži je Bárta ještě důraznější, když píše rovnou o naprostém „rozpadu“ instituce rodiny „v důsledku přebujelého sociálního systému a politické korektnosti“). Zároveň však v jiné kapitole (v pasáži věnované indexu vnímání korupce) vyzdvihuje Skandinávii či Německo – tedy státy, kde konzervativci vidí semeniště právě přebujelého sociálního systému či politické korektnosti – a oceňuje je jako země, „kde kvete věda, funguje silná občanská společnost, kvalitní školství na všech stupních a daří se hospodářství“.

Spíše nepřímo se Bárta věnuje velkým environmentálním výzvám současnosti, tedy globálnímu růstu lidské populace, nadměrnému vytěžování přírodních zdrojů, úbytku biodiverzity či lidskému podílu na klimatických změnách – činí tak třeba působivou pasáží věnovanou tomu, jak naše civilizace produkuje nezměrné množství odpadu a neví si rady s jeho recyklací.

Sedm zákonů Miroslava Bárty je vlastně příspěvkem do současné kakofonie, v níž často panuje shoda na existenci jakési krize, ne už ale nutně na její podstatě či způsobech řešení, a někdy ani na interpretaci konkrétních dat. Zdá se, že ani sedmero zákonů, jakkoli dobře vypozorovaných a formulovaných, naši civilizaci nespasí – při aplikování na bolestně živou současnost si v nich totiž každý může najít to, co zrovna potřebuje.