Článek
„Ano, tak to chodí v zavedených novinách, ale uvědomte si, že my chystáme teprve nulté číslo,“ odpověděl jsem. „Musíme Ecův nekrolog sepsat, jak se říká, od nuly.“
„Můžu z domova přinést jeho knihy,“ nabídla se Maia.
„To rozhodně ne,“ podíval jsem se na hodinky. „Na sepsání nekrologu máme pár hodin a rozsah 2700 znaků. Odpíchni to šokujícím světovým úspěchem Jména růže, najdeme k tomu v agenturách fotku s Seanem Connerym, tedy jestli nebude moc drahá. A zmiň, že autor byl veselý chlapík, který měl rád jídlo – zkus zavolat do jeho oblíbené restaurace a zeptej se, co nejraději večeřel.“
Maia si to zapsala.
„Nekrology jsem uvedl jako příklad, ale shromažďovat informace ve složkách je důležité, abychom měli o jisté osobnosti po ruce kompromitující materiály, z nichž se dá čerpat pro různé typy článků,“ vpadl zas do debaty Lucidi, jehož jsme podezírali z napojení na tajné služby.
„Ještě že jste mi připomněl,“ řekl jsem a obrátil se zpátky k Maie. „Napiš tam taky o autorově zaujetí konspiračními teoriemi. Jeho akademickou dráhu jen naťukni – filosof, sémiolog, estetik, to nikoho nezajímá.“
Věděl jsem, že se do našeho novinového nekrologu nedostane ani autorova hra se čtenářem, jeho fantazie, spisovatelská obžernost, vášeň pro nízkou literaturu, otevřenost, cit pro mystifikaci, smysl pro humor, láska k pradávným vybájeným příběhům, lidskost, přemýšlení nad vztahem jazyka a skutečnosti, a ani že dokázal jako málokdo vyjádřit filosofickou představu románem.
„Můžeš snad trochu rozvést leda to, že kritizoval média.“
„Proto ostatně stvořil nás,“ dodala duchaplně Maia. Najednou jsem se začal těšit, jak spolu dnes půjdeme milánským večerem kolem brány Porta Ticinese a dál podél plavebního kanálu až do jejího bytu, kde se budeme milovat, polohlasem si předčítat z Ecových knih a zapomeneme na celý Zítřek.
Štěpán Kučera
„Co když mi zbude ještě pár set znaků?“ vytrhla mě z přemýšlení Maia.
„Tak tam vrazíš citát,“ řekl jsem. „Třeba takový, který naznačí, že není třeba hned zahlcovat svět přívaly slov, že je někdy nejlepší mlčet.“ Zalistoval jsem jednou z autorových knih: Když ztratíme stav ticha, pak ztratíme i možnost zaslechnout šepot, jenž je zásadním a jediným spolehlivým komunikačním prostředkem.
