Článek
V onom rozhovoru Dlouhý mimo jiné poodkryl zákulisí současné dabingové produkce: „Jak dlouho se takový americký velkofilm vůbec dabuje?“ ptá se novinář. „Třeba thriller Sedm s Bradem Pittem a Morganem Freemanem jsme udělali za odpoledne,“ vzpomíná Dlouhý. „Za tak krátkou dobu?“ diví se novinář a my s ním. „Za tak dlouhou dobu. Normálně se film dabuje dvě hodiny,“ přiznává herec.
Odpůrci dabingu nejčastěji argumentují tím, že v zemích, kde se filmy vysílají v původním znění s titulky, lidé umějí líp anglicky. Málo se ale dodává, jak současná bída českého dabingu kazí samotné filmy. Zdaleka totiž nejde jenom o angličtinu – příkladem za všechny budiž hrůzné počeštění Felliniho Sladkého života, kde z úsporných důvodů zhruba polovinu rolí namluvil Oldřich Vlach. Tato zvuková pohroma pochází z roku 2003 a Česká televize ji využila v rámci cyklu Velikáni filmu (v němž většina klasiků světové kinematografie promlouvala česky, protože prý bylo třeba diváky zbavit pocitu, že jsou v zóně intelektuální výlučnosti).
„Má člověk někdy strach, jestli dabingem nezkazí film, který je v originále skvělý?“ ptá se novinář dál. „Takhle úplně asi ne,“ odpovídá Michal Dlouhý. „Ale vybavuju si okamžik, kdy jsem si říkal, že lepší než můj dabing by v těch pár vteřinách filmu byly titulky. Pamatujete si Hanebný pancharty od Tarantina? Jak Pitt s americkým akcentem předstírá, že mluví italsky?“
Ano, lze věřit, že ta scéna zní s dabingem strašně, ale podstatnější je, že střídání různých jazyků – hlavně angličtiny, němčiny a francouzštiny – má v Hanebnejch panchartech svůj nepominutelný význam (podobně jako střídání italštiny s angličtinou ve Sladkém životě), takže otitulkovat pár vteřin nestačí.
Ne že by dabing vždycky znamenal zlo (zážitkem pro mě byla komedie Billyho Wildera Byt v české zvukové verzi z roku 1963, v níž vyniká například Josef Bek, anebo francouzská kriminálka Povídka o policajtovi, nadabovaná roku 1980 s Josefem Abrhámem v hlavní roli), ale v současné záplavě zahraniční produkce, nepoměrně převyšující objem předrevolučního filmového dovozu, není možné věnovat všem dílům odpovídající péči. Spor zastánců dabingu se zastánci původního znění v budoucnu vyřeší dvojjazyčné vysílání (které zatím funguje v satelitním, nikoli však v pozemním šíření televizního signálu). Do té doby bychom si ale měli přiznat, že celou světovou kinematografii dobře počeštit nezvládneme, soustředit se na dabování pořadů pro seniory nebo malé děti a větší část filmů titulkovat.
Taky jsem zvědavý, kdo bude mluvit Brada Pitta a Keanu Reevese, pokud se Michal Dlouhý nedohodne se svými zaměstnavateli. Ale nápad bych měl – Brad Pitt a Keanu Reeves by tu práci určitě zvládli.