Článek
Co je na téhle profesní třenici zajímavého? Novináři mimořádně ovlivňují společnost. Veřejných debat o kvalitě jejich vzdělávání je třeba jako sůl. Mohou hodně prozradit o lidech, kteří vám lezou do obýváku z televize.
Respektu je třeba zatleskat za to, že přivedl na svět dobré téma. Bohužel ho vzápětí sám praštil klackem za uši. Ne proto, že by si pražská žurnalistika nezasloužila kritiku. Zmíněný článek ale svou nekompetencí víc zatemňuje, než odkrývá.
Konkrétní chyby textu vyčetli studenti v internetových debatách. Bylo jich hodně, byť Respekt žádnou neuznal. A další by se daly přidávat. Text nazvaný Výchova novinářů v Čechách se věnuje jediné novinářské škole, byť je jich u nás už nejmíň pět. Za vzor jí dává anglickou univerzitu – od britských škol se jistě máme co učit. Bohužel přesně to, co Respekt doporučuje (omezení teorie, důraz na praxi, pominutí chronologické výuky historie) jsou typické rysy zblbnutí Googlem, kterému by univerzitní vzdělání mělo čelit. Respekt touží po zapojení úspěšných novinářů do výuky – právě semináře aktivních žurnalistů na škole ale často nestojí za nic, protože je novinářská esa berou jako bokovku a neumějí učit...
V článku jsou hlouposti malé i velké. Chybí mu pohled na uplatnění absolventů. A především pomíjí skutečné problémy pražské a nejen pražské školy – nedostatečnou výuku jazyků, nepřítomnost diskusí o aktuálním světovém společenském kontextu, vyšší motivaci studentů k cestám do zahraničí atd. atd. Obor má minimální sebevědomí, hrdost studentů na příslušnost k fakultě neexistuje, interní ani externí propagace není. A přitom by snad i bylo co ukázat.
Vytáhnout dobré téma je jedna část novinařiny. Profesionálně ho zpracovat druhá. Bavit se o vzdělávání novinářů by bylo super. Jenže podobně jako u kauzy Kundera vede i tentokrát práce Respektu k tomu, že se místo o problému právem diskutuje o článku a jeho chybách. Pokud prestižní týdeník a prestižní novinář (pod článkem podepsaný Marek Švehla se v debatách chlubí svou dlouholetou praxí) něco takhle zfušeří, o vzdělání novinářů to říká víc než kritika univerzitního programu.
Autor tohoto textu je externím postgraduantem na škole, o niž se jedná.
