Článek
Rýmovánka o holkách, co mají být maminkami, vydržela Facebooku i novinovým komentátorům několik týdnů. Je krásné žít ve světě, který nemá horší problémy než tenhle.
Rozumím tomu, že holky nemusejí chtít být jen maminkami, též my muži máme občas jiné sny než být jen tatínky. Čemu nerozumím, jsou hlasy, které nálepkovaly Žáčka na „sexistu“ a „macha“ a chtěly jeho verše šmahem vykazovat z čítanek.
Jako autor pravidelných novinových sloupků bych rád bránil právo člověka napsat občas hovadinu a nebýt kvůli tomu zavržen navěky. Nositel Nobelovy ceny za medicínu Tim Hunt málem přišel o kariéru kvůli vtipu o ženách v laboratoři. Matt Taylor, který zodpovídal za úspěch sondy Rosetta, byl takřka vyvržen z lidského společenství za to, že si do televize vzal košili s komiksovými postavičkami prsatých žen. Internetový lynč na sebe bere stejně stupidní podoby jako davová psychóza.
Jiří Žáček napsal spoustu dobré poezie pro děti a jedna básnička na tom nic nezmění.
Já taky nejsem nadšený z popěvku Jaromíra Nohavici o Arabovi Barabovi, bo je to blbina v blbém čase. Neškrtnu ale kvůli tomu ty desítky skvělých věcí, které Nohavica kdy napsal. Trvalé plašení Václava Cílka o konci světa můžu mít za legrační, ale nepřestanu si kvůli tomu vážit jeho knížek o krajině a považovat ho za solidního geologa. Podobně bych čekal, že dejme tomu odpůrci Martina C. Putny můžou nesouhlasit s jeho vztahem k prezidentovi, ale uznají tu horu práce, kterou udělal pro poznávání české kultury a historie. Zvlášť pokud si říkají vlastenci.
Normální lidé v normálních dobách vědí, že člověk, se kterým politicky nesouhlasí, nemusí být zlosyn. Vědí taky, že když někdo napíše básničku nebo román, který mají za společensky nevhodný, nezaslouží si ten někdo za to prokletí a ztrátu občanských práv.
Opravdových záporáků, kterým proradnost teče z uší, bubáků se srdcem tvrdším a černějším než hašlerka, je málo. V celé České republice je Václav Klaus mladší jenom jeden. Jinak se dá najít nějaká ta kladná stránka skoro u každého.