Článek
Dnes už jsem velký, mám manželku, a tak mě žádná Miss pochopitelně nezajímá. Automatický proces výběru ale funguje dál a zdaleka ne jen u mě. V jakékoliv skupině mladších žen na sebe strhne pozornost přítomných mužů jedna či dvě z nich. Je jedno, jestli jde o skupinu řeznic nebo roztleskávaček Sparty, takový je prostě zákon. Zákon náhodného houfu, neboť i kdybyste vedle sebe postavili deset vítězek takové nevyhlášené soutěže krásy, stejně z nich bude zase svítit jen jedna.
Nejsem dost ženou na to, abych mohl vědět, jestli to funguje i s chlapy. Počítám, že ano. Každopádně ale stejná skupinová dynamika rozprostírá lidi nejen podle přitažlivosti, ale i ve všem ostatním.
Kreslířka ToyBox namalovala komiks s názvem Moje kniha Vinnetou. Kniha je málo o Vinnetouovi a hodně o mladé squatterce s trošku nesnesitelnými rysy svatosti. Končí utopií, v níž lidstvo pochopí dobrotu a krásu squattování, přejde k vegetariánství a stane se otevřeným, laskavějším a tak nějak celkově lepším. Stejně jako každá jiná utopie je to bohužel nesmysl.
Když vezmete stovku squatterů, zbavíte je vnějšího nepřítele a necháte je nějaký čas bublat v jednom kotlíku, rozdělí se na konzervativní dodržovače pravidel, indiferentní masu a pankáče anarchističtější než ostatní. Jednoduše: začnou kopírovat běžné rozložení společnosti. Samozřejmě že v celku budou žít mnohem liberálněji, ale vztahy a boje o hodnoty budou podobné.
Kritik Štefan Švec
Kdyby se skupině Islám v České republice nechceme skutečně povedlo zbavit všechny sluníčkáře občanských práv, jak její führeříček deklaruje, moc jí to nepomůže – za chvíli se zevnitř ní vynoří sluníčkáři noví.
Lidská tlupa má lišácký sklon formovat si muže a ženy, přitažlivé a nepřitažlivé, konzervativce a liberály, sportovce a filosofy či pacifisty a zelené mozky pořád přibližně ve stejném rozložení a vzájemných konstelacích. Je to dobře. Přinejmenším nám to zaručuje, že mladých krásných žen bude vždycky přesně tolik, aby mohli mladí zblblí mužové opěvovat jejich nedostižnost.
