Článek
Svou hypotéku budete milovat, říká reklama poradenské firmy. Slovo milovat možná kdysi něco znamenalo. Když jste někomu řekli Miluju tě, znamenalo to odevzdání těla a duše. Dneska to znamená, že toho člověka máte rádi jako svou hypotéku.
Reklama zoufale hledá po světě všechno, co funguje, aby jí to pomáhalo prodávat. Sbírá slova, obrazy a myšlenky, kterým se dá ještě věřit, aby lidi uvěřili v její jogurt nebo politickou stranu. Myslím to upřímně, napsal si kdysi Stanislav Gross na billboard a zničil slovo upřímnost.
Politické strany letos (už zase) vyprodávají slova naděje a změna. Naděje pro odpovědnou politiku a Nebojíme se změnit, říká ODS. Změna a naděje, zestručňuje to ČSSD. Je příznačné, že ani jedna z obou největších partají, které jsou odpovědné za celý polistopadový vývoj, se nemůže chlubit svou prací. Billboardy jako Pokračujme v tom, co jsme začali na ulicích neuvidíte. Stejně příznačné je, že obě strany mají slogany vlastně stejné. A že tak, jako nejde milovat hypotéku, jim žádnou změnu a naději už dávno nejde věřit.
Naomi Klein před pár lety napsala knihu Bez loga, která kritizovala reklamu za to, že si přivlastňuje veřejný prostor. Z pamfletu se stal hit a reklama schlamstla i jeho. Začala napadat samu sebe. Ke standardní výbavě reklamních agentur dnes patří specialisté jak na virály – parodie na vlastní kampaně, tak případně na guerilla marketing – propagaci, která vypadá autenticky a funguje podle toho, jak se jí povede nadchnout lidi k dobrovolné spoluúčasti. Z parodií, jako je jméno skupiny Abiďas nebo transparent ČEZko na sídle vlády, je vlastně jen další reklama.
Kritik Štefan Švec
To poslední, co ještě dává slovům jakous takous sílu, je literatura. Radujme se, že o ní nepíšou noviny a prachy na ní vydělává málokdo. Díky tomu může zvedat pokurvená slova z prachu a znovu jim dávat sílu. Skutečná literatura je nekompatibilní se světem sloganů, je v něm neúspěšná, a právě díky tomu může být upřímná, nést naději a snad i nějakou tu změnu.
