Štefan Švec: Svatý blbeček

Málokdo z nás má dost básnické srdce, aby do sebe dokázal pojmout tak mimoběžné, či dokonce protikladné víry. My, co to nedokážeme, potřebujeme aspoň dialog mezi nimi. V Olomouci, kousek od Svatého Kopečku, se proto nedávno konalo setkání s názvem Na cestě k dialogu v církvi. Čti v církvi římskokatolické.

Po dialogu v každém sporu obvykle volá jeho slabší strana. Silnější ji může spokojeně ignorovat nebo ukřičet. I na olomoucké konferenci se tedy sešli spíš lidé v církvi vytlačovaní, zranění, rozvedené dvojice, nábožensky smíšené páry. Řešila se zanícená místa, katolické boláky a jizvy. Na akci vládla otevřenost a laskavost, panovala příjemná, sebepodpůrná atmosféra. Zadrhla se jen jednou.

V nejcitlivější chvíli, při debatě o homosexuálech, vystoupil starší muž, povoláním lékař. Nesouhlasil tak úplně se vše obecnou tolerancí, vyjádřil nechuť k Prague Pride a k chirurgickým změnám pohlaví. Nemluvil úplně šťastně, měl trochu nejapný humor, ale nešlo mu o to provokovat. Snažil se o dialog.

Pán ani nedopověděl svou otázku a moderátor diskuse ho utnul. Pak sepsul. Potom si vzaly slovo dva další hlasy z publika, které potvrdily všeobecné rozhořčení. Doktor dostal co proto a ztratil chuť odpovídat. Byl ukřičen. Stal se na chvíli menšinou, zatímco ostatní si vyzkoušeli opojné postavení většiny.

Přesto ta chvíle nebyla šťastná. Menšina, často divná a nepřístojná, stojí o dialog vždycky. Dokud ho ale většina nebude schopna, k žádnému nedojde. Většina, v níž se čas od času v různých sporech ocitáme všichni, musí být schopná dialog sama vyvolávat. Podporovat své odpůrce, ty zabedněnce, kteří s ní nesouhlasí. A to proto, že blb je svatý. Potřebný. Jenom dialog s tím, kdo je mimo, očkuje facebookový názor či politickou skupinu proti zkamenění.

Svatý Kopeček je jedno z nejsvětějších míst moravského katolicismu. Místní Panna Maria je prý královnou Moravy. Těsně u brány do areálu baziliky přesto stojí ezo-etno obchůdek se soškami Buddhy, s bubínky a lapači snů. Nepatřičný, úděsný, a proto správný. Vede kouzelný dialog s bazilikou, s prodejci svatých obrázků, nábožných cetek, nezdravého cukroví a pohledů. Nekazí jim kšefty. Umocňuje je, byť je úplně jiný. Nebo spíš právě proto.