Článek
Jenže proč? Provádí v něm někdo něco, co sám vymyslel? Je autorský vklad některého z tvůrců tak výjimečný, že by měl být chráněn? Ano, existují žánrové snímky, které přirážejí stupeň úchylnosti až k hranici humoru (vygooglujte si pterodactyl porn). Devadesát devět procent pornofilmů ale opakuje už tisíckrát natočené.
Piráti a ochránci autorských práv se perou o to, jak s těmi právy nakládat. Na jedné věci se ale shodnou – na autorství jako takovém. Zrovna to je přitom v ochraně duševního vlastnictví nejkřehčí.
Žádný autor knihy nevymyslel jazyk, kterým píše. Nesvázal ani setinu z vazeb, které používá, nestvořil ani desetinu z námětů, syžetů a figur, které jsou v jeho knihách.
Každý filmový režisér stojí na tisícovce ostatních, recykluje jejich postavy, záběry i triky.
Každý hudebník krade, protože kdyby nekradl, moc by toho nezahrál. Joanne Rowlingová, tolik háklivá na svá autorská práva, nevymyslela jméno Harry, příjmení Potter ani jejich kombinaci. Malý obrýlený čaroděj je figura archetypální, i v pohádce Princové jsou na draka se zpívá písnička o statistice, kouzelnickou školu najdete v české Dívce na koštěti a leckde jinde, sirotky trýzněné nevlastními rodiči opisoval už Dickens a chudou irskou rodinku si nejbohatší spisovatelka na světě taky nevycucala z vlastního malíku. Nemluvě o bělovousém čaroději a o zlu, jehož jméno se nesmí vyslovit.
Kritik Štefan Švec
Právníci nazývají autorským dílem to, co je „jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora“. Taková díla neexistují. Koncept duševního „vlastnictví“ privatizuje to, co je z velké většiny obecné. Říkat, že žádnou současnou knihu její autor vlastně nenapsal, je jistě extrémní. Ale je to jen druhá strana stejně extrémního tvrzení, že ji napsal úplně a má na ni absolutní právo. Tvrzení, na kterém stojí dnešní autorské zákony.
Nakonec připomeňme už jen okřídlenou pravdu: „Musíme mít autorská práva, jinak by se nikomu nevyplatilo vyrábět porno ani jinou kulturu a zůstali bychom jako publikum na suchu.“ Nepochybně. Mrkněte na www.amateri.cz.
