Článek
Britský dokumentarista Adam Curtis ve filmu Bitter Lake popisuje, jak zprávy, které dostáváme skrz média, přestaly dávat smysl. Mix pravdy, lží, politického a firemního PR, zjednodušení, zábavy a ilustračních záběrů nám opravdové informace zamlžuje, místo aby je osvětloval. Brání nám pochopit souvislosti, záměrně vytváří ze světa chaos, v němž se není čeho chytit, čemu věřit a co udělat. Nerozlišitelný šum protichůdných informací přináší nevolnost, bezmoc, strach a zranitelnost. Činí nás lépe ovladatelnými.
Co s tím? Režisér Filip Remunda natočil pro kampaň Česko proti chudobě falešný zpravodajský spot bangladéšské televize. Dal v něm do souvislosti pád OP Prostějov a katastrofu v továrně na oděvy v Dháce roku 2013, při které zahynulo přes 1100 lidí. Remundovo video působí trochu amatérsky. Těžko říct, zda někdo uvěřil, že jde skutečně o zprávy z Bangladéše. Přesto nasbíralo slušný úspěch na YouTube – a především: jeho sdělení, že úpadek evropského textilního průmyslu souvisí s vykořisťováním dělníků ve třetím světě, je jasné, smysluplné a věrohodné.
Tady je odpověď na to, odkud vím o nejinteligentnějších Pražácích. Vymýšlet si vlastní zprávy tak, jako to už poněkolikáté udělal Remunda, je jednou z možných strategií, jak se bránit chaosu. Ve světě, kde není čemu věřit, je účinné i účelné vytvořit si svět vlastní. Může být pravdivější než ten, který vídáme v televizi. Přinejmenším pro nás.
Kritik Štefan Švec
On už to taky skoro každý dělá. Mailové schránky nám plní „utajené“ informace o tom, že Romové zadarmo vyjídají lékárny, že na Ukrajině vládnou fašisté, že Václav Havel spal se Sašou Vondrou a že v Roswellu si dělají zmrzlinu z mražených mimozemšťanů. Firmy, politické strany a neziskovky vydávají své vlastní průzkumy a infografiky, které dokazují, cokoliv je potřeba. Proto nezůstávejme stranou a pojďme se přidat – zvlášť my z Prahy. Nezapomeňte, že jsme nejchytřejší.
