Článek
Po zveřejnění básničky prý redakci zavalil slovopád pohoršených dopisů a e-mailů. Bylo by jednoduché udělat z jejich autorů PPP (prudérní pokrytecké puritány), co nemají smysl pro šíři a krásu jazyka ve všech jeho vrstvách, včetně té análně kanální. Jistě, čeština je nádherná i v těch patrech, do kterých Václav Klaus nikdy nestrčil polobotku. Jenže ono pohoršení má svůj docela dobrý důvod.
Když komik přestane být vtipný, začne mluvit sprostě. Stalo se to Ivanu Mládkovi, Luďkovi Sobotovi, Zuzaně Bubílkové i Zdeňku Izerovi. Je to prostě nejjednodušší – lid vždycky slastně zahýká, když uslyší z malého domácího oltáře, zvaného televize, rouhavě znějící prdel. Když novinář přestane umět provokovat, začne sprostě psát. Je to nejjednodušší – když nemám na protivníka argumenty, nazvu ho blbcem. A protože komici ztrácejí vtip a novináři postrádají argumenty, je prdelí a blbců ve veřejném prostoru čím dál víc. Není divu, že to kdekomu normálnímu leze krkem.
Sprosté slovo je v podstatě básnické. Aby opravdu znělo, musí se používat málokdy, jenom když je situace tak napjatá, vypjatá a přepjatá, že ji nic jiného neuvolní. Jinak dopadne jako anglické fuck, ze kterého se stalo vlastně běžné plevelné slovo, něco jako naše vlastně.
Kritik Štefan Švec
Děti špatné komiky neposlouchají a noviny nečtou. Sprostá slova se jim ještě neomlela, proto jsou schopné je se stejnou rozkoší opakovat znovu a znovu. Důkazem je i zveřejněná říkanka, text s dokonalou básnickou strukturou, vlastní lidové poezii – má přesný rytmus a na pouhých dvou řádcích krásnou aliteraci PPP (Přijdu zas – Připrav – Píču). Asi hlavně to chtěla ukázka říct, stejně jako celý výbor z dětské poezie, který představovala.
