Článek
Jan Hus z Husince, nehodný sluha Boží, všem dobrým bratřím a sestrám. Mnozí se domníváte, že jsem mrtev, spálený na popel a smetený do řeky Rýna. „Ten, z něhož nezbyl ani prach,“ zpívá pěkně paní Hegerová. A dlouho jsem takový byl.
Nedávno, roku 1915, mě ale k novému životu vztyčil Ladislav řečený Šaloun. Jsem teď bronzový a stojím na pražském Staroměstském rynku. Pravda, nemůžu se hýbat. Na druhou stranu nemám starosti s ošacením, obživou a přestávám se bát ohně. Každopádně je mnohem lepší být socha než bláto na dně řeky.
To však není, co mi leží v srdci. Bratři a sestry, mám na vás prosbu. První tři roky svého nového života jsem koukal na sloup Panny Marie. Pak někdo přišel a zbořil ho. Postavte mi ho zpátky!
Víte, byli jsme na rynku tři. Sloup, já a památník na místě popravy 27 českých pánů, tvoří ho kříže v dlažbě. Ladislav řečený Šaloun mě postavil směrem ke křížům a hlavu mi obrátil k sloupu. Pořád jsem se na něj díval. Ten trojúhelník – sloup, já a kříže – vyjadřoval české dějiny. Měl příběh a napětí. Jako by se pořád děl. Teď čumím na dvě hospody a obchod s cetkami. Neděje se nic.
Rozumím, proč se vám sloup vracet nechce. Durdí vás církev, jež se vrací do napapaných časů. Preláti už zase připomínají duté soudky, kážou vodu a pijí víno. Baží po moci a po majetku. Vrátit sloup by vám připadalo jako potvrdit jejich ambice, jejich vítězství historická i dnešní.
Věru, není nic protivnějšího než vítězná církev. Biskupy, již se začnou zhlížet ve svých čepičkách, považovat za knížata morálky a miliskovat s mocnými, Kristus opouští a odchází k chudým. Věřte mi, něco o tom vím. Chápu vás.
Vím ale taky něco o symbolech. Sám jsem koneckonců symbol, nevypadám vůbec jako já. Náměstí bez sloupu je ploché, bez děje, sporu a lásky.
Uctívám Pannu Marii odjakživa. Napsal jsem k ní modlitbu, prý jednu z nejkrásnějších v české literatuře. Když jsem šel k hranici, zpíval jsem pro Pannu Christi virgo dilectissima. Socha pana Bendla na sloupu byla líbezná, milostná, ve své době nevídaná. Byla vzorem pro ostatní Marie, které vídáte ve svých městech. Bylo krásné mít ji před očima. Prosím, vykašlete se na třísetleté spory, na hádky o Habsburcích a o husitech a vraťte mi ji na sloupu. Děkuji a žehnám vám. Váš mistr Jan.
Dopis přetiskujeme v plném znění, pouze punctus rotundus jsme u všech písmen proměnili na háček.
