Článek
Hnutí na podporu normálního bílého heterosexuálního muže je mi sympatické. Bojuje přece za mě. Trošku mě jen mate, že ho s podporou nažloutlého předsedy SPD vedou bývalý hradní tajemník Ladislav Jakl (zarudlý) a neúspěšný politik Petr Hampl (střídavě šedý a hnědý). Vedle nich se tu objevuje paní Weidnerová, jejíž béžovost můžeme pominout, protože snad ani není úplně mužem. (Pokud vám přijde blbé komentovat barvu něčí kůže, tak jste podle všech zmíněných jen obětí útlaku politické korektnosti).
Dalšími bojovníky, na které se normální bílý heterosexuální muž (tzv. nobíhemík) může v dnešní těžké době spolehnout, jsou třeba adoptovaný indián Mnislav Zelený (sic!), podivuhodný katolický farizeus Michal Semín nebo vykladač talmudu Benjamin Kuras.
Heterosexualitu těchto pánů myslím nemá žádný soudný muž zájem zpochybňovat. Potíž je s posledním přívlastkem, který tihle neziskoví aktivisté hájí. Za „normální“ muže se zde zasazuje sociolog, který vážně tvrdí, že „evropská justice fakticky vyhlásila právo islámských kolonistů znásilnit každého, koho se jim zlíbí“ (viz Hamplův text Proč jsme vyhlásili Mezinárodní den heterosexuálního bílého muže), dále spisovatel, co ještě v prosinci 2016 věřil, že prezident Obama má potíže prokázat svůj americký původ a osm let jeho prezidentství může být anulováno včetně všech zákonů (Kurasův článek Tento prezident prý vůbec neměl být prezidentem. Bude se přepisovat historie?), nebo cestovatel, který prohlašuje, že v Evropě dochází ke genocidě bělochů a že v SSSR to za Stalina bylo v mnohém lepší (Zeleného komentář Je na řadě genocida bělochů v Evropě?). Co na to říct? Snad jen to, jak je ušlechtilé, že pánové bojují za skupinu „normálních“, do níž sami nepatří.
Štefan Švec
Ladislav Jakl v burcujícím videu na DVTV uvedl jako jediný konkrétní případ diskriminace mužů to, že je přípustné si z nich dělat před 22. hodinou v televizi legraci, zvlášť kvůli nepřesnému čurání mimo mísu. Pravdou je, že právě to mě jako nobíhemíka trápí na světě nejvíc. Takže: Díky, Ladislave Jakle!
