Článek
Přizpůsobování světa debilům je rychlé. Dejme tomu moderní auto už nemusíte umět zaparkovat, parkuje parkovací asistent. Za chvíli nebude třeba umět ani řídit, dálnice ovládnou automobily plné debilů, které se budou řídit samy. Cestu si najdou automaticky, protože hledat v mapách je pro debily složité, ale v interiéru bude hodně barevných blikátek.
Ani nakupování už nečiní debilům potíž. Nemusejí se bát, že bude u pokladny nutné sčítat dvojciferná čísla, všechno za ně udělá kartička a ještě vesele zapípá. Zbaveni pout proto debilové navštěvují obchody v hojnějším počtu a přizpůsobuje se jim sortiment. Pestrá megabalení jsou pro ně snadno viditelná, výběr v uličkách plných stejného zboží pod různými značkami nehraje roli. Debilovi s košíkem stačí trefit správný regál a koupit milovaným dětem lego pro debily, ze kterého jde postavit jednu jedinou věc podle návodu určeného debilům.
Malí debilové, unavení z desetiminutového plnění debilních instrukcí, utečou ke knížkám pro debily, plným obrázků a zvýrazněných citoslovcí. Dospělí debilové se mezitím dopují debilitou u motivačních spisků s recepty na to, jak být ještě větší debil. Tyto brožurky se vyznačují hlavně strachem z toho vytisknout jedním písmem aspoň dva odstavce po sobě, protože debilní čtenář se po více než třech větách bez grafického oživení zadrhne.
Vyřádiv se takto na postupující debilizaci světa, nerad bych předstíral, že mě míjí. Místo map používám GPSku, platím pípacím obdélníkem a s hrůzou pozoruju, jak se mi začíná líbit hip hop. Nedokážu už napsat ani sloupek na 2000 znaků bez sprostých slov. Ilumináti, kteří z nás pomocí prášku z letadel dělají nesvéprávné loutky, plní plán. Chtěl jsem to sem zaznamenat, dokud ještě chápu, co ty černé skvrnky na bílém pozadí znamenají.
