Článek
Na biblereynek.cz se o autorovi píše: „Jak jako básník, tak jako grafik byl… Reynek vyznavačem prostoty… Jakékoli megalomanství, pozérství či exhibicionismus… mu byly cizí.“ Vydavatelé knihy se rozhodli tyhle nedostatky napravit.
Těžko najít megalomanštější, pozérštějsí a exhibicionističtější knihu, než je Reynkova bible (pardon, Bible Reynek). Její levnější varianta stojí kolem 7000 korun. Drahá verze s nově udělaným „originálním“ Reynkovým tiskem je za 65 000. Ne, nedostávám kopřivku z drahých svazků, přicházejí do módy. Paseka třeba vydala obří Váchalovu Šumavu umírající a romantickou, ta ale vyšla s pietou a hlubokým pochopením toho, kdo Váchal byl.
Bohuslav Reynek především nikdy bibli neilustroval. Vytvořil cyklus Job a spoustu grafik s několika opakujícími se novozákonními motivy. Bible Reynek je marketingový nápad, s nímž Reynek nemá nic společného.
Vnější podobu knihy prý vytvořili velikáni grafického designu profesor Zdeněk Ziegler a studio Aleše Najbrta. Určitě museli mít důvod, proč při prezentaci díla nejskromnějšího, nejtiššího a snad i nejpokornějšího grafika naší historie použili nabubřelou zlatou ořízku s ještě zlatějšími nápisy. Proč je na vazbě knihy člověka, co většinu života strávil na statku v Petrkově, jako textura vyražený cestovní kříž se zaostřenou špicí, jejž používali španělští křižáci při taženích do Jeruzaléma. Kříž, co odkazuje k meči.
Nevím, možná to nějaký důvod má. Možná byl Bohuslav Reynek vlastně takový brýlatý obecní křižáček, co ve stínu své chudoby snil o velkých zlatých biblích. Ale spíš bych řekl, že ne. Z Reynkova díla by se určitě dala udělat drahá a vkusná kniha, respektující jeho vlastní i biblické poselství. To by ji ale nesměli připravovat lidé, kteří si ve zprávě o zahájení výstavy pletou Škaredou a Popeleční středu. Kteří z otevření expozice petrkovského samotáře udělali popovou hupsandu se sexy tanečnicemi a tlustým Ježíšem, co vstával z mrtvých do falešného dýmu.
Kritik Štefan Švec
Podle biblereynek.cz má ta kniha mít „hodnotu nejen duchovní, ale také investiční“. Jasně, to chodívá ruku v ruce. Předražený šunt se v penězích i v duši vždycky zhodnocoval nejlíp. Stránky se nestydí knihu označit za „vydavatelský skvost století“. Hm. Kardinálu Dukovi, který se s tou věcí nechal spokojeně fotit, by měl někdo říct spíš klasické: „To je hnus, velebnosti.“
