Hlavní obsah

Štefan Švec: Mnichovská pohoda aneb Zrada národa

Právo, Štefan Švec, SALON

Německo je v rozkladu. Party migrantů s iPhony dělají z ulic měst válečné no-go zóny, bílé ženy se bojí vycházet na ulici, kvílení muezzinů z mešit ruší spánek nemluvňat. Každý čmoud má čtyři nezletilé nevěsty, které jejich bratranec zavraždil ze cti. Všude jen bordel a kebab.

Foto: Profimedia.cz

Mariánské náměstí v Mnichově

Článek

Vždycky jsem chtěl ukázat rodině rozvojový svět, a když je dostupný za tři hodiny po dálnici, nejde odolat. Vypravili jsme se do Bavorska.

Mnichov je na afro-tureckou kolonii překvapivě klidné místo. Má víc obyvatel než Praha, ale je tu všechno nějak pomalejší. Z jednoho konce města na druhý se můžete dostat procházkou v zeleni, všude je spousta parků. Procházejí jimi cyklostezky, oddělené od chodníků, aby se ťapači a pumpičkáři nepletli.

Muslimáci, migranti a další hnědoevropané tu opravdu jsou. Není jich moc, ale podezřívavé oko českého turisty je sem tam zaznamená, někdy dokonce v šátku. Bez jakéhokoliv studu vozí po ulicích kočárky, dávají si zmrzlinu, jezdí v autech. Chovají se skoro jako lidi a lidi se k nim chovají taky jako k lidem. Jednoho jsme potkali i u pokladny v obchodě a při markování se na nás neusmál.

Nesnáším tenhle obrácený rasismus!

Foto: Milan Malíček, Právo

Štefan Švec

Je zvláštní, jak je v téhle zničené, zbídačelé zemi všechno funkční. Když mají tramvaje změněný letní rozvrh, najdete v nich letáčky, ze kterých to pochopí i přespolní. Když se v muzeu moc přiblížíte k obrazu, zamrká na vás usměvavý kustod a poprosí vás, abyste zbytečně nespustili alarm, protože kurátoři jsou na ty své malůvky hákliví. Pokud chcete, bude vám vyprávět o dvou úrovních zabezpečení a o tom, kolik lidí tu každý den omylem rozhouká sirénu. Nechápu, jak tomu může rozumět, je to černoch.

Po pár dnech v Mnichově vám přestane být divné, že odsud etničtí Němci hromadně neutíkají do krásného bílého Česka. Kupodivu se tu i sem tam s nějakým tím přistěhovalcem pořád žije klidněji, usměvavěji a civilizovaněji než u nás. Dokonce až tak, že když v parku potkáte cyklistku, která jede blbě na stezce pro pěší a tváří se při tom jak hýždě, mimoděk vás může napadnout: „Nejspíš Češka!“

Související témata:

Související články

Štefan Švec: Jak vycvičit raka

Rakovina je něco jako Voldemort. Spousta lidí se jí bojí tak, že radši nevyslovují její jméno. Na parte se jí říká „dlouhá těžká nemoc“ na rozdíl od „krátké...

Štefan Švec: Díky vám, preláte statečný

Otec arcibiskup Dominik kardinál metropolita primas Duka podal žalobu na divadlo, které v Brně uvedlo inscenace Olivera Frljiče Naše násilí, vaše násilí...

Štefan Švec: 1968 = pravěk

Seděl jsem kdysi s nějakými mladými lidmi v hospodě a snažil se být zajímavý. „A co si myslíte o okupaci v roce šedesát osm?“ zeptal jsem se jich. „Jak velké...

Výběr článků

Načítám