Článek
Výborný nápad! Ráno vstanu, vykašlu se na práci, překontroluju závěť, je-li v pořádku, a obvolám rodinu a známé. Všem jim musím říct, že je mám rád. Skončím tak v pět odpoledne, dám na Facebook svůj odkaz lidstvu a nechám si k večeři přivézt pizzu Havaj. Večer ještě jednou obvolám nejbližší a pomodlím se k Bohu, protože v tu chvíli už mi nezbývá, než doufat, že existuje. Pak půjdu spát.
Druhý den bude víceméně podobný, jen příbuzní a známí budou trochu překvapeni, že se ještě ozývám. Po týdnu dodržování režimu posledního dne mi přestanou zvedat telefon. Vedle toho přijdu o práci a ani sedmá Havaj v řadě mě moc neutěší. Po měsíci mi nezbude, než teorii posledního dne dovést do důsledku. Přes absurdní konce se na nás každý týden z časopisů, z televize nebo z přílohy řetězového mejlu vysype tahle super rada, jak zlepšit svůj život. Patří k univerzálním návodům typu dělej to, co tě naplňuje, usmívej se na svět a svět se bude usmívat na tebe nebo čím víc dáš, tím víc dostaneš.
Populární sluníčková psychologie je novým folklórem, který se pomocí ozvučených powerpointových prezentací šíří ze schránky do schránky podobně jako fotky koťátek a konspirační teorie o ubývání včel. Nečekané množství jednotlivě celkem chytrých lidí davově poslouchá, opakuje a přeposílá pitomosti, aniž by je aspoň minimálně nechalo prověřit vědomou myslí.
Kritik Štefan Švec
Vždycky jsem si představoval, že folklór je výsledek práce kolektivního génia lidu, který z mnoha polotovarů opakováním vybírá a obrušuje to nejpůsobivější, nejryzejší, nejlepší. Lidový výběr e-mailových příloh a mediální kolovrátek zaručených životních pravd můj názor změnily. Až díky nim jsem si všiml, že řada textů folklórních písní je dutých až na dřeň. Skoro jako by v nejzazší jeskyni univerzálního nevědomí, v tajemné hloubi naší kolektivní mysli vládla čirá, nekonečná, neředěná blbost.
