Článek
Pole jejich kritického zájmu je široké: Klasickým skeptickým tématem jsou… astrologie, keltomanie, numerologie, tzv. ufologie… proutkaření, poltergeisti, posmrtný život, kryptozoologie, pseudohistorie, zázraky, kreacionismus… parapsychologie se… spiritizmem, psycho-, event. biotronikou, radionikou i pseudovědeckým hledáním tzv. psychických sil. Důležitým tématem je tzv. alternativní, resp. nekonvenční medicína, jejíž šíření je vážnou hrozbou pro zdraví občanů… Vyjadřujeme se i k jiným „alternativním“ oborům: ve školství k waldorfským školám, v zemědělství k tzv. ekologickému zemědělství. (www.sisyfos.cz, funguje i www.sysifos.cz)
Člověk musí obdivovat, v čem všem se členové Sisyfa vyznají. Jejich smrtící osten míří i do oblastí, jako je tradiční čínská medicína, boj proti GMO nebo postmodernismus. Místo abych ale obhajoval podobně směšné středověké doktríny, chtěl bych se věnovat tématu skutečně diskutabilnímu: poltergeistům.
O těch se na internetové stránce www.sisyfos.cz píše: Existence duchovních bytostí, „duchů“ nebyla nikdy prokázána. Hm. Co asi členové Sisyfa myslí pojmem existence? Zřetelnou působnost, jasný vliv na okolní prostředí? Pak poltergeisti (a další duchové) samozřejmě existují. Mají jméno, řada lidí je popisuje, sám spolek Sisyfos jim věnuje mnoho vřelých slov. Otázka může znít, jakým způsobem existují (jako podvod, domněnka, reálná možnost…), ale existují prokazatelně. Podobně jako Ježíšek, který každý prosinec přiměje statisíce lidí chovat se zvláštně, nebo posmrtný život, jenž zřetelně ovlivňuje jednání jednotlivců.
Může se to zdát jako slovní hra, ale bohatýři ze Sisyfa se slovy prohrávají často. Když reagují na postmodernu, dokážou napsat Moderní věda… je jediným zdrojem přesného, objektivního, reprodukovatelného, intersubjektivního, „pravdivého“ poznání… Všechny námitky proti vědě, např. ze strany postmodernistů…, že věda je jen jedním z mnoha různých způsobů poznání, lze snadno vyvrátit. Pokud je poznání definováno tak, jak je uvedeno výše, pak… mimovědeckým způsobem dosažitelné není.
Neboli: definujeme-li si vědce jako plešaté, pak nikdo vlasatý není vědec. Ale poznání existuje různé, od subjektivního po tradiční. Slova všechny námitky… lze snadno vyvrátit až příliš připomínají společenskovědní brožurky z padesátých let, kdy mohl mít člověk po dvoudenním kurzu pocit, že se vyrovnal se staletou tradicí i živým oceánem pochyb.
Od snadného vyvrácení všech námitek je už jenom krok k větám: snažíme se bránit šíření pseudovědeckých, paranormálních názorů. Jako by přesvědčování a objektivní důkazy najednou nestačily. Opravdu u nás musejí vést boj se šarlatány mocichtiví iracionální tajtrlíci?