Článek
Matematika je super. Je to nejkrásnější kolektivní umělecké dílo, které člověk stvořil. Je užitečná – nebýt jí, nikdy bychom neletěli na Měsíc a tenhle sloupek by se musel šířit opisováním. Problém je, že někteří matematici zhloupli z její krásy (to se chlapům stává) a místo za lidský výtvor ji začali považovat za pravdu pravdivější, než je svět.
„Bůh řekl Budiž čísla dřív, než řekl Budiž světlo,“ píše jeden. „Jazyk je proměnná, matematika je konstanta,“ vymezuje se druhý. „Kreativní matematika je důležitá a stojí na ní veškeré lidské poznání,“ tvrdí v rozhovoru třetí. „Její pravda se nemůže mýlit,“ uzavírá to čtvrtý.
V tom má svým způsobem pravdu. Matematika si kritéria omylu nastavila sama. Existují jen v jejím vlastním, smyšleném světě, kam nezasahuje žádná špinavá realita, která by je mohla usvědčit z nepravdy. Problém je, když na to zapomeneme. Matematika je založena na axiomech, nezpochybnitelných tvrzeních, která už není třeba dokazovat. Dejme tomu na tom, že 1 + 1 = 2. Axiomy jsou užitečné, dá se na ně pověsit celá ta další okouzlující, objemná konstrukce, co se učí na matfyzu. Problém je, že ve vztahu k realitě slouží axiomy jako zjednodušený, nepřesný model.
Jedna plus jedna skoro nikdy nejsou dvě. Jedno oko a jedno oko nejsou dvě oči, ale pohled a schopnost trojrozměrného vidění. Jeden člověk a jeden člověk nejsou dva lidé, ale pár, fyzicky se proměňují v jinou kvalitu a v případě, že jde o muže a ženu, jsou potenciálně tři. Jedno jablko a jedno jablko netvoří dohromady jen dvě jablka, ale zvláštní prostorové uspořádání dvou jablek, jejich srovnání (velikost, barva), asociace, které vyvolávají (planety, prsa), primitivní žonglovací soustavu, šanci, že brzo nebudete mít hlad (z jednoho jablka se člověk nenají), případně možnost se s někým rozdělit či naopak schválně nerozdělit. Vidět v nich jen dvě jablka je zásadní fyzická redukce, která realitu oklešťuje na omezený model. Užitečný, ale ideologický konstrukt.
Matematika je skvělá a každý by měl chápat její základy. Je výborným obrazem toho, jak by vypadal svět, kdyby ho stvořil člověk. Naštěstí ho nestvořil, a tak je svět mnohem bohatší, byť to hloupější matematici nevidí. Takže až na vás někdy zase nějaký inženýr vybafne něco o matematice jako dokladu pravdy, klidně mu odpovězte: „Nene, chlapče, pravdu má literatura.“
