Článek
Taky vám už tyhle řeči lezou krkem? Ne že by na nich něco nebylo. Kdokoliv se prošel současnou základní školou, pochopil, že budoucnost civilizace je tlustá. Že nejdelší výzkumné cesty vykonáme myší po podložce. Jsme si ale jisti, že je to špatně?
Vypněte dětem notebooky, udělejte z tabletů pálky na ping-pong a pošlete prcky ven. Co je tam čeká? Silnice. Pustit děti někam, kde je nechrání plot, si dneska netroufne už ani rodič-ekoterorista, riskoval by sociálku. V té ubývající divočině, kde nejezdí dvoustopá vozidla, zas můžou být feťáci, bezďáci, mysliváci nebo pedofiláci, takže děti je stejně nejlepší mít na dohled, kde zůstanou do puberty. A upřímně – než aby se poflakovaly na pomyslném dvacetimetrovém řetězu kolem nás a nudily se, není lepší, když si otevřou okno do světa, kosí zombíky a pilují si angličtinu na frázi „rozšmelcuju ti ledviny, blbečku“?
Platí to i pro nás, dospělé. Kdykoliv vyjdu ven, do „skutečného světa“, najdu umělotinu, beton, papundekl. „Skuteční“ živí lidé v obchodech, na úřadech, v kancelářích frázují, jak je naučila prezentace ze školení Lížeme klientovi půlky a luxujeme mu přitom peněženku. „Opravdová“ živá příroda je rozparcelovaná naučnými stezkami, informačními tabulemi a úhlednými balíčky instantních nezapomenutelných zážitků, pojištěných proti nepředvídatelnosti. Když otevřu „fyzický“ papírový časopis, je to, jako bych žvýkal mýdlo.
Web je něco jiného. Na sociálních sítích se pořád dají najít živí, veselí, oškliví, smradlaví a nebezpeční lidé, kteří píšou hlouposti, protože napadly je samotné, a ne robota z vedení firemního marketingu. Dá se tu žertovat, dívat se dál než jen z okna flexi office, bavit se s lidmi bez účelu a střílet ty zombíky. Děti to vědí: Vesmír za obrazovkou je zajímavější, opravdovější a lepší než to, co nabízí aktuální stav reálného světa.
