Článek
Líto, že neumím zpívat, je mi proto, že bych byl fakt úspěšný zpěvák. Teda kdybych uměl zpívat. Můj vzhled by nebyl na závadu, na pódium může dneska lozit i Pan Brambora a ještě vyprodá Kryštof Kemp. Já bych k tomu navíc měl fantastický repertoár. Zaplnil bych díru na trhu.
Přivedla mě k ní pecka kapely Mirai. Víte, jak to už rok bouří ze všech rádií: Když nemůžeš, tak přidej. Ani Mirai ještě nevědí, jak trefili hřebíček na placaté kolečko.
V knížkách je to jasné už pár let. Jediné, co se zaručeně dobře prodá, jsou návody na život a bohatství. Od dob bible pratáty Carnegieho Jak získávat přátele a působit na lidi projede Prahou každý týden nový guru, který vám v Kongresovém centru vysvětlí, jak rozjet firmu, přestat prokrastinovat, být bohatý táta místo chudého táty nebo si užít život s hygge, což bude nejspíš něco z Ikey. Knížky s takovými náměty mizí z knihkupectví rychle jako sníh z Petřína, a dokonce i v Česku máme už své motivační celebrity: od Petra Ludwiga po Marka Dzirasu.
V muzice ale tenhle trend ještě nikdo pořádně nepodebral. Jasně, rappeři si občas mastí ego verši o tom, jak si sáhli na cash nebo že jsou milionáři a jezdí v černém bentley. Pořád se ale zbytečně snaží vypadat jako gangstas z Horehroní. Kdyby přijali své místo v systému, sem tam složili hold kariérnímu růstu, mohli by si vysloužit i titulní stránku časopisu FirstClass. S pozitivními, jednoduchými beaty by opěvovali svět úspěšných a našlápnuté mladé publikum by se zvenclo blahem.
Kdybych uměl zpívat, nasekám hity jako Když jde malý broker spát, Ten pozemek jsem koupil kvůli tobě a Na dlani jednu z tvých akcií – a sbírám Anděly po lopatách. Bohužel neumím. Nezbývá mi než začít malovat a ohromit aukční síně obrazem Čtyři dohody o tom, jak mnich, který prodal své ferrari, vyzradí tajemství prezentací Steva Jobse. Možná vám to přijde blbé, ale takhle nějak vypadá blízká budoucnost kultury. Vsaďte se.