Článek
Jasně, člověk je tvor stádní. Opičí instinkt ho nutí vybrat si správnou tlupu a tu druhou zahnat do moře: Je zlá, nefunguje jako my a v podstatě to není seskupení opic, ale jeden velký hnusný predátor. Na druhou stranu, makakové toho v evoluci dokázali míň než lidé právě proto, že tyhle instinkty nepřekonali.
Každý spor, od očkování po Ukrajinu, má u nás sklon vyprodukovat dvě družstva.
Navzájem se neposlouchají a považují ty druhé za blby, neli za vrahy dětí. Ať jde o registrační pokladny, muslimské migranty nebo ÚSTR, hejkalové za každou cenu hájí svůj jediný možný správný názor a rozum pláče, přizabit obušky Dobra.
Dá se to pochopit. Každý z nás má přednastavené idiot-filtry na slova a argumenty. Když si v diskusi přečteme „havloid“, „rusofil“, „lesana“ nebo „nácek“, zatmí se nám před očima. Možná ale nemusí. Možná by pro začátek stačilo přijmout fakt, že ti druzí nejsou vědomě a zákeřně zlí. Že vyznávají hodnoty, které jsou rozumné, jen to s nimi trochu přehnali.
Ti, co jsou pro brněnskou deklaraci smíření, by si měli uvědomit, že její odpůrci se bojí ztráty paměti, relativizace nacistických hrůz a možnosti jejich návratu. To jsou legitimní obavy. Kdo tyhle lidi pochopí a uklidní, udělá pro deklaraci víc než deset novinářských bijců. A naopak. Ti, co jsou proti deklaraci, by mohli přijmout, že někdo cítí vinu za zabité ženy a děti, i když mluvily německy. Takové viny by se cítit měly. Kdo vezme vážně motivaci těch druhých, už je napůl získal.
Kritik Štefan Švec
Ovšemže ne všechny. Vždycky se najdou ukřivděnci, co bojují za lid až do jeho vyhlazení, politici, kterým třídění na válečná mužstva vyhovuje a plavou v něm jako Zdeněk Škromach v bazénku.
Škromach by v Brně „ty kolaboranty vypráskal“. Jednání mezi lidmi by se ale nemělo snižovat na úroveň makaků, jakkoliv vysoko na větvi sedí.
