Článek
České blogy a sociální sítě se hemží výklady súr a hadísů, občas i citacemi z Káhirské deklarace lidských práv v islámu. Diskutéři na Facebooku se přou o Írán a Saúdy, o sunnu a šíu, o saláfismus, wahhábismus a súfismus. Politici a entomologové interpretují právo šaría. Jestli to takhle půjde dál, začne se spousta lidí pro vítězství v debatě učit arabsky.
Česká literatura naproti tomu trpí nezájmem. Ani povinný školní předmět nepomáhá, klasiky v České knižnici kupuje málokdo a současní bardi pískají kudlu. Je načase vydat se cestou úspěšných. Vyznavači domácího písemnictví by měli vyhlásit džihád.
Ne, nevyzývám k tomu, aby čeští spisovatelé začali bez varování vybuchovat v knihkupectvích. Rozhodně ne, i když po dočtení některých děl by čtenář nebyl úplně proti. Ale vygenerovat skupinku fanatiků, od níž by se ostatní mohli distancovat, a ona by přesto dělala ostudu v jejich jménu, by se mohlo vyplatit.
První vhodnou líhní talentů by se mohla zdát Asociace spisovatelů. Odhodlané výrazy v jejím předsednictvu věru nechybějí. Jde ale o organizaci příliš oficiální. Literární džihád hledá osamělé vlky.
Takový Tomáš Schejbal už třeba Jaromíru Typltovi jednu vrazil. Kdyby se rozpumprlíkoval a zmydlil pár filmařů nebo hudebníků, hned bychom se všichni mohli spravedlivě pohoršit. Jan Těsnohlídek mladší vydal slibnou sbírku Násilí bez předsudků, Karel Škrabal ještě slibnější Zapalte Prahu. No a Miloš Urban dokonce k Pamětem poslance parlamentu přidal sirku. Stačilo by pár dobře založených požárů, menší pouliční nepokoje mezi jednotlivými druhy umění, náhodná civilní oběť trefená Žítkovskými bohyněmi během cesty do práce – a Facebook je náš! Každý bude debatovat o literárních proudech, postavení literatury ve společnosti a otázkách kánonu. Lidové bohemisty půjde nabírat hráběmi. Jenom se musíme smířit s tím, že o literatuře, tak jako o tom islámu, ve skutečnosti nic vědět nebudou.