Článek
Mrzí mě, že jsem nebyl první, kdo na autorskou ochranu jednotlivých vět přišel. Společnost Nike má patentovaný slogan Just do it (Prostě to udělej). Jan Zákopčaník se soudil o Slunce v duši, Zdeněk Svěrák o Postav třeba zeď a textař Katapultu Ladislav Vostárek o A co děti? Mají si kde hrát?. Divil bych se, kdyby firma LG neměla chráněnou větu Life’s Good (Život je fajn) a Kofola Když ji miluješ, není co řešit.
Každá značka má slogan, značek je čím dál víc a sloganů taky. Reklamní matador Jiří Mikeš si v časopisu Strategie postěžoval, že Česká republika kdysi nezaregistrovala slogan Come and See (Přijď a podívej se). Asi aby ho už žádná jiná země nemohla použít. Věru, hned bych si připadal jako hrdější Čech, kdybych jako jediný mohl říci o své zemi Come and See.
Privatizace znamená, že si přivlastníte něco původně veřejného. Jak vám potvrdí každý frajer z VŠE, je to činnost bohulibá. Soukromé funguje líp než veřejné. Jazyk, původně snad obecný a vytvořený jaksi bez finančních zájmů zaostalými generacemi předků, lze vidět jako Aljašku, rozparcelovanou na jednotlivá políčka vět. Kdo dřív přijde a objeví pěknou neobsazenou kombinaci, ten dřív zprivatizuje. Společnost Nike jistě nevymyslela větu Just do it, nestvořila ani jedno její slovo, ale má na ni právo. Vy ji pro svůj obchod s oblečením už nepoužijete. Neprivatizují se jenom věty. Firmy si registrují loga – tvary a barvy. Tesco žalovalo výrobce triček s nápisem Česko za to, že použil písmo podobné jejímu logu. Registrují se hudební motivy, noty a zvuky. Filmová společnost Metro-Goldwyn-Mayer má patentovaný řev lva.
Je načase, aby vlády, které už nemají kde brát veřejný majetek, začaly češtinu privatizovat organizovaně. Přivlastněná (ať už zákonem nebo ne) slova přestanou fungovat jako obecný statek, vzpomenete si na ně už vždycky jen ve spojení s něčím. Tak jako když pivovar Bernard zničil větu Svět se zbláznil. Čím víc jazyka nám ubude, tím víc bude ekonomika vzkvétat.