Článek
Vtipné je, že na materiál, který shazuje servery kvůli zájmu čtenářů, musela novinářka dostat grant. Nadační fond nezávislé žurnalistiky ji pár měsíců živil, aby vůbec mohla ty mizerně placené práce vyzkoušet.
Když člověk čte zmíněné reportáže, řekl by, že takhle nějak vypadá normální žurnalistika. Novinář prozkoumá zajímavé prostředí a napíše o něm. Zjevně jde ale o utopii. Ekonomická realita redakcí nutí psavce střílet dva tři články denně, což znamená, že je lepí z googlu a sem tam nějakého telefonátu. Když někdo skutečně někam vyjde, zboří servery. Ale musí na to dostat grant.
Novináři dostávají granty, aby mohli dělat novinařinu, vědci dostávají granty, aby mohli bádat. Nezkoumají to, co je zajímá. Snaží se trefit do zadání grantového programu. Sami tomu mazlivě říkají grantová prostituce.
Vedle novinářů a vědců dostávají granty spisovatelé. Dostávají je, aby mohli psát i přes den. Spisovatelé, co na nějaké to tvůrčí stipendium právě nedosáhli, se prostě živí jinak a píšou po večerech. Píšou žádosti o granty.
Štefan Švec
Mimo spisovatele, novináře a vědce mají granty zemědělci. Buď aby něco pěstovali, nebo aby něco nepěstovali. A pak další podnikatelé. Třeba aby vůbec začali podnikat.
Oborů, které fungují, jen když je podpoříte penězi zvenku, je čím dál víc. Za chvíli nebudou mít pokrývači šanci pokrývat, dokud na to nedostanou grant, a žížaly budou místo vrtání chodbiček vyplňovat žádosti na podporu vrtání chodbiček. Věcí, které se ponechány samy sobě křiví, dusí a hroutí, přibývá. Buď je to důkaz neschopnosti neviditelné ruky trhu, nebo důkaz toho, že lpíme na zbytečnostech, které by se zhroutit měly. Na zbytečnostech, jako je náročná literatura, nezávislá věda nebo dobrá novinařina Saši Uhlové.
Tento text podpořil Nadační fond závislé propagandy.
