Článek
Jedna z nejchytřejších žen minulého století byla Simone de Beauvoirová. Jenže co to znamená, když napíšete „jedna z nejchytřejších žen“? Mezi holkama dobrý, ale na chlapy nic moc? Tak jako když Serena Williamsová roku 1998 v Melbourne prohlásila, že dvoustého muže na žebříčku ATP by slupla jako malinu, načež si dal Karsten Braasch (tehdejší číslo 203) pár panáků a vyklepnul ji 6:1? (Abych nekradl: tenhle tenisový příběh znám z blogu 1000 věcí, co mě serou.)
Ne, mozek není sportovní náčiní. Simone de Beauvoirová byla i jedním z nejchytřejších lidí 20. století. Akorát byla ženou, což ji automaticky řadí do zvláštní, nesamozřejmé kategorie. Sama to věděla a přesně popsala v knize Druhé pohlaví. Celá ta kniha je o tom, že muž je v naší kultuře základní, nepříznakový, neodvozený. Naproti tomu žena je vždycky ta druhá, zvláštní, je to něco jiného, ne-muž.
Když žena napíše knížku, mluví se o tom jako o ženské literatuře. Mužskou literaturu nikdo neřeší, to je přece literatura jako taková. Když žena dělá politiku, ptají se jí v rozhovorech, jaké je to být ženou v politice. Když šéfuje firmě, vyhrává v soutěžích o nejlepší ženskou manažerku. Znáte soutěž o nejlepšího mužského manažera? Ne, muži prostě bojují o manažera roku, a když tu trofej občas získá žena, mluví se o tom jako o zajímavém zpestření.
Řada lidí fascinovaných genderovými studii s odvozeností žen bojuje. Potírají ženské koncovky u příjmení, nechtějí říkat „poslanci“, ale vždycky „poslanci a poslankyně“. Jsou posedlí rovností. Jenže i kdyby vyhráli na všech svých frontách, i kdyby lingvistka Jana Valdrová z Českých Budějovic donutila každého říkat třeba „to poslanco“, na odvozenosti žen to nezmění vůbec nic. Akné taky nevyléčíte odlupováním stroupků.
Kritik Štefan Švec
Ženy zůstanou odvozené, příznakové, zvláštní. Jsou takové prakticky ve všech lidských kulturách, co člověk (vlastně člověko) po Zemi běhá. Tahle antropologická konstanta je v nás příliš hluboko. Možná je načase začít místo boje přemýšlet, co to znamená a jak s tím pracovat. Být nesamozřejmá může být mnohem hlubší a užitečnější zkušenost než dupat po světě samozřejmý.
