Článek
Učebnice, sešity, kružítka ani školní výlety, exkurze či divadelní představení dávno bezplatné nejsou. Přesto školství prodělává, ba nezřízeně tyje z veřejných peněz, jejichž tok by bylo třeba směrovat mnohem přesněji, individuálně. Přišel čas hledat nové, neotřelé cesty ke zlukrativnění škol. Zisk je koneckonců odedávna hlavním důvodem jejich existence.
Žákům, sešněrovaným nesmyslnými nároky bezplatných školních řádů, je třeba nabídnout tržní portfolio služeb, rozšiřujících jejich možnosti proklientsky orientovaného, interaktivního, dle finančních možností personalizovaného vzdělání.
Telefonování při výuce za tři kila. Opisování za pětistovku. Močení do odpadkového koše za osm set padesát korun. Tak by mohl vypadat ceník zážitků, kterými může škola zpříjemnit výuku těm žákům, jejichž rodiče budou ochotni podpořit své ratolesti v rozvoji. Kreativní učitelé, tak jako tak se léta rekvalifikující na slouhy, budou moci zvýšit zisk školy i svou mzdu aktivním přístupem k šikaně sebe samých. Fyzický útok na kantora lze cenově diverzifikovat podle bolesti a stupně zranění, levnější verbální atak podle vulgárnosti. Kokot tak může být za sedm set korun, debil za tři sta, ubožák nebo socka za dvacetikorunu.
Staromilci, odmítající všechny reformy školství, hájící zastaralou výuku biflováním a div ne i fyzickými tresty, namítnou, že navržené zdroje financování budou znamenat zhoršení kázně a atmosféry mezi žáky a učiteli. Můžeme je ubezpečit, že nikoliv. Většina škol už dnes poskytuje všechny výše uvedené služby zdarma.
